23. června 2014
Opuštěné děti se v Česku pomalu přesouvají z ústavů do rodin. To je jistě dobrá zpráva, absence citové vazby totiž podle nejnovějšího výzkumu poznamená dítě na celý život. Přesto pěstounů pořád ještě není dostatek...
1 / 3

Psycholožka Martina Vančáková vyrostla nedaleko dětského domova. „Pamatuju si, vídala jsem děti na zahradě a přišly mi jiné, smutné. Některé se přilepily k plotu a žadonily o každý ždibíček pozornosti, jiné naopak seděly stranou, palec vražený v puse, a kývaly se ze strany na stranu. Tam někde vzniklo mé rozhodnutí těmto dětem v dospělosti pomoct,“ vysvětluje, proč vystudovala psychologii a později se stala pěstounkou starající se celkem o čtyři děti: dvě vlastní a dvě přijaté, dvanáctiletého chlapce a desetiletou holčičku.

Do rodiny Martiny a jejího manžela přišly společně, když jim byly čtyři a necelé tři roky. V pěstounství se toho v Česku za poslední rok hodně změnilo. Od loňského ledna platí novela, která uzákonila profesionální pěstouny. Za péči o dítě nyní dostávají plat. V uplynulém roce se tak počet krátkodobých pěstounů zvýšil skoro dvacetkrát, ze sedmi na sto patnáct.

Dítě patří do rodiny
Je to jistě dobrá zpráva, zvlášť podíváme-li se na výsledky výzkumu, který nedávno zpracoval Národní institut pro děti a rodinu. Psychologové sledovali s odstupem dvou let 190 dětí ve věku 7 až 12 let, které vyrůstaly se svými rodiči nebo v náhradní péči, tedy v ústavu nebo v rodině pěstounů. Zjistili, že děti vyrůstající s pěstouny jsou silnější po stránce intelektu, umějí lépe navazovat a udržovat vztahy s dospělými a netrpí tolik pocity deprese.

1 / 3