23. června 2014
Opuštěné děti se v Česku pomalu přesouvají z ústavů do rodin. To je jistě dobrá zpráva, absence citové vazby totiž podle nejnovějšího výzkumu poznamená dítě na celý život. Přesto pěstounů pořád ještě není dostatek...

Psycholožka Martina Vančáková vyrostla nedaleko dětského domova. „Pamatuju si, vídala jsem děti na zahradě a přišly mi jiné, smutné. Některé se přilepily k plotu a žadonily o každý ždibíček pozornosti, jiné naopak seděly stranou, palec vražený v puse, a kývaly se ze strany na stranu. Tam někde vzniklo mé rozhodnutí těmto dětem v dospělosti pomoct,“ vysvětluje, proč vystudovala psychologii a později se stala pěstounkou starající se celkem o čtyři děti: dvě vlastní a dvě přijaté, dvanáctiletého chlapce a desetiletou holčičku.

Do rodiny Martiny a jejího manžela přišly společně, když jim byly čtyři a necelé tři roky. V pěstounství se toho v Česku za poslední rok hodně změnilo. Od loňského ledna platí novela, která uzákonila profesionální pěstouny. Za péči o dítě nyní dostávají plat. V uplynulém roce se tak počet krátkodobých pěstounů zvýšil skoro dvacetkrát, ze sedmi na sto patnáct.

Dítě patří do rodiny
Je to jistě dobrá zpráva, zvlášť podíváme-li se na výsledky výzkumu, který nedávno zpracoval Národní institut pro děti a rodinu. Psychologové sledovali s odstupem dvou let 190 dětí ve věku 7 až 12 let, které vyrůstaly se svými rodiči nebo v náhradní péči, tedy v ústavu nebo v rodině pěstounů. Zjistili, že děti vyrůstající s pěstouny jsou silnější po stránce intelektu, umějí lépe navazovat a udržovat vztahy s dospělými a netrpí tolik pocity deprese.