Přestože se v české kuchyni nejčastěji používá pepř, paprika, kmín, vanilka, občas koření na grilování a do bramboráků majoránka, existují stovky nejrůznějších druhů koření. S jejich pomocí vykouzlíte pokaždé chuťově jiné jídlo, i kdyby základ zůstával stále týž. Slepice nemusí být jenom na paprice, ale také kupříkladu na zázvoru, na česneku, na kari nebo třeba na mátě. Máte-li obavy, že se k sobě jednotlivé chutě nebudou hodit, je načase změnit přístup.
Právě zdánlivě nekombinovatelné druhy jsou ve výsledku nejlepší a navíc nejsou otřelé. V poslední době se hodně rozšířily směsi – na ryby, zvěřinu, drůbež, čínu a podobně. Výrobci tím chtějí usnadnit hospodyňkám práci a pomoci i těm, které nemají s vařením mnoho zkušeností a nevědí, co si mohou dovolit, ovšem podle toho se řídit nemusíte. Rozhodně není pravda, že co je určeno na zvěřinu, se nehodí na ryby a naopak, ani že ke každému jídlu se hodí pouze omezený počet koření.
Pepř za zlato
Kořením se může stát takřka cokoli – zelenina, bylinky, plody stromů i keřů nebo kořeny. Za koření se považuje substance rostlinného původu, která má výraznější aroma a chuť a používá se k ozvláštnění pokrmů. Archeologové jsou přesvědčeni, že již před padesáti tisíci lety lidé věděli, že díky určitým rostlinám má jídlo lepší chuť. Vzhledem k tomu, že koření se ve starověku nepěstovalo ve velkém, bylo určeno pouze těm nejbohatším, nejvyšším vrstvám, které si ho mohly dovolit. První pepř do Evropy přivezl už Alexandr Veliký, ale po pádu římské říše byly přerušeny kontakty mezi západním světem a Orientem a Evropané na dlouhou dobu na koření zapomněli. Teprve s rozvojem námořních objevů, které započal Marco Polo, se začalo koření znovu do Evropy dovážet. Centrem obchodu se stala Itálie a později Španělsko a Portugalsko.
