Když se tak někdy dívám na své tři syny, v duchu se modlím, aby mi ještě ve třiceti nezůstali na krku. Ne, že bych je málo milovala, ale nechci nic takového připustit. Snažím se je učit samostatnosti, umožnit jim, aby vyjádřili vlastní názor a aby také přiložili ruku k dílu. Ne vždy se jim chce, ale trvám na tom, aby se podíleli na domácích pracech a zařizovali si věci, u kterých už mě nepotřebují. Pokouším se omezovat samaritánské služby a neběhám za nimi na WC, když jim dojde toaletní papír. A tak si říkám, možná právě tohle bude důvod, že mamahotel rádi vymění za vlastní bydlení.
Pravidla mohou odradit
Psychologové mi v tom dávají za pravdu: Vyžadování podobných pravidel často mladé lidi pořádně naštve a levné ubytovny s luxusním servisem je přestanou bavit, takže si začnou hledat vlastní bydlení. Máte-li doma pubertálního syna, je ještě dost času na to, abyste tomu předešli. V okamžiku, kdy už takový mamahotel skvěle funguje, bývá pak velmi těžké teplo mateřského domova opustit.
Kult dítěte a krize autorit
Ne vždy jsou ale rodiče z mamahotelu frustrovaní, někdy se jedná o oboustrannou symbiózu. „Matka nepřichází o svého dospělého potomka, který by za sebou nechal prázdné hnízdo,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová. Ptáte-li se, zda je tedy chyba jen na straně matek, zobecnění tady moc nefunguje. Po generace zde žili lidé v nějakých stereotypech, které po roce 1989 najednou přestaly fungovat. „Do toho jsme celosvětově zakotvili v éře kultu dítěte, který paradoxně dětem samotným může ve finále spíše škodit. Nedotknutelnost dítěte a jeho zbožštění se s výchovou k zodpovědnosti za sebe sama dost vylučuje,“ říká Dostálová. K tomu všemu společnost obecně prochází krizí autorit.
„Rodiče jsou například v případě školního prohřešku dítěte stále méně ochotni postavit se na stranu učitele, spíše bojují po boku dítěte proti ‚zlé škole‘ namísto toho, aby dítě dostalo od rodičovské autority zprávu, že paní učitelka se musí respektovat,“ domnívá se odbornice. Je tedy dobré vést dítě k tomu, aby bylo schopno vyjádřit svůj vlastní názor, na druhé straně je třeba učit jej zásadám slušného chování.
