Rozplozování se. Jeden z nejčastějších zájmů dívek a žen v poslední době. Aspoň to tak působí. Kamarádky, kolegyně, sestřenky, známé mých známých, celebrity..., všechny porodily. Nebo je v dohledné době tento velký okamžik čeká. Některé z nás by řady nemluvňat rozšířily velmi rády, ale nemohou. Nedokáží to. A v hlavách mají spousty otázek začínajících Proč...
Otěhotnět není problém, ale...
Mít dítě bylo jejím snem už od sedmnácti let. Čekala, až dostuduje gymnázium, pak vysokou školu. A než najde vhodného partnera. „Devět let jsem pořád jen snila a přála si mít co nejdřív děťátko,“ vzpomíná dnes už osmadvacetiletá novinářka Klára. „Když jsem otěhotněla, byla jsem štěstím bez sebe. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že se může něco stát, že dítě nedonosím. Ve dvanáctém týdnu těhotenství jsem ale začala z ničeho nic krvácet. Byla neděle večer a já nechtěla čekat na druhý den, až můj lékař začne ordinovat. Okamžitě jsem tedy jela za gynekoložkou, kterou mi doporučila kamarádka-matka. Naštěstí měla službu v nemocnici. Prohlédla mě, ukázala obrázek z ultrazvuku a oznámila mi, že plod nežije.“
Krvácení znamenalo samovolný potrat. Prý bylo patrné, že plod zemřel už v sedmém či osmém týdnu, ale Klářino tělo se ještě určitý čas chovalo jako těhotné. „Zvláštní je, že můj gynekolog, u kterého jsem byla na prohlídce jen pět dní před tím, než jsem začala krvácet, nepoznal, že se něco děje. Nevím, možná to poznat nemohl. A stejně by to nic nezměnilo. Ale už jsem u něho nikdy nebyla.“
