V některých rodinách chodí dospělí po bytě nazí, koupou se s dětmi, navštěvují nuda pláže, o milování mluví otevřeně a bez velkého tabuizování, někteří dokonce nechávají dítě u sebe v posteli, když se milují. V?některých je to však přesně naopak. První z „extrémů“ ilustruje můj kamarád Petr. Maminka mu od jeho dvanácti let každý večer přikládala k posteli ručník s dobrou radou: „Péťo, až budeš zase masturbovat, tak si ho, prosím tě, dej pod sebe, ať nemusím pořád prát prostěradlo.“
Načež on jí s klidem odpověděl: „Jasně, mami...“ Na druhé straně je třeba rodina mé tety a strýce. Menstruaci se u nich říká „to“ a sexuální témata tam vždy spadala do kategorie „ty věci“. Nikdy se o nich nemluvilo. A když se k tomu náhodou schylovalo, zmocňovala se jich panika, objevila se i červeň na tvářích a dávali se nenápadně na ústup.
Většina rodin se nachází někde mezi těmito dvěma protipóly. Někdy si rodiče nejsou jisti, jak celou věc uchopit, mají obavy, aby na něco nebylo moc brzo, nebo aby v dítěti svým jednáním nevytvořili do budoucna sexuální bloky. Kdy, jak a co dělat a říkat? Dokdy se lze milovat před dítětem? Univerzální návod neexistuje, nejlepší je chovat se „lehce“. Když mají maminka nebo tatínek pocit studu, když jsou nazí, ať už před dítětem nebo kdekoli jinde, těžko děti naučí, že je nahota přirozená. Prostě budou doma chodit oblečení a je pravděpodobné, že i děti časem jejich chování pochytí a bude pro ně přirozené se za svou nahotu stydět.
Lidská psychika a duše ale naštěstí není takhle „logická“, jak je vidět na příkladu Kláry: „V naší rodině bylo vše kolem sexu absolutně tabu, naši před námi nikdy nechodili nazí. Já byla do puberty velká stydlivka, ale po ní se to změnilo. Zjistila jsem, že o nic nejde a nahá se cítím dobře, ať už v sauně, na nuda pláži nebo doma.“
