Podle kriminalistických expertů se nedá ženám vražedkyním upřít určitá kreativita. V Asii byl zdokumentován případ vražedkyně, která své oběti podala cyankáli vskutku rafinovaným způsobem – v kapsli, kterou do úst oběti vpravila polibkem. Možná vám takové jednání připomene scény z Jamese Bonda, ale pravdou je, že ženy, které ovládne temná stránka, dokážou jednat neuvěřitelně systematicky. Zatímco muži vraždí velmi často v opilosti a náhodně, ženy naplánují svůj postup krok za krokem a velkou pozornost věnují technické stránce věci.
Zatímco místem činu mužů se často stává ulice, ženy vraždí v klidu domova. Jakmile se rozhodnou svou oběť zničit, nezůstává v jejich srdci žádný prostor pro soucit. Příkladem je Elfriede Blauensteiner, která se v Rakousku ‚proslavila‘ jako Černá vdova. Pomocí léků dokázala sprovodit ze světa tři muže. U soudu pak prohlašovala: „Moje ruce jsou čisté. Nemám co skrývat. Chtěla jsem jim jenom pomoct.“ Jednomu z bývalých partnerů pomohla tak, že mu podala dvacet tablet antidepresiv, posadila ho do vany se studenou vodou a otevřela na něj okno. Protože to ale stále nestačilo, přidala mu do mléka léky, které zpomalily jeho tlak natolik, že srdce přestalo bít. Jakou měla motivaci? Nic jiného než peníze.
Neuměla žít
Dvaadvacetiletá Olga Hepnarová nasedá do kabiny náklaďáku Praga RN. Přestože kalendář ukazuje datum 10. července 1973 a horký letní den by v ní měl probouzet radost, Olze se honí hlavou temné myšlenky. Proč ji nikdo nemá rád? Proč ji z každé práce vyhodili ještě ve zkušební době? Proč rodiče nenávidí své vlastní dítě a nadržují její sestře? Proč si není jistá svou sexuální orientací a nedokáže milovat?
Olga neprosí o soucit, místo toho se rozhodne vypořádat se s nepřátelským světem po svém. Chce se pomstít. Nejprve uvažuje o vykolejení vlaku, o výbuchu či o použití zbraně, až si uvědomí, že jako řidička nákladního auta už zbraň vlastní. Je krátce před druhou hodinou odpolední a na zastávce tramvaje poblíž Strossmayerova náměstí v Praze se těsná plno lidí. Mladá a pohledná Olga nastartuje auto a rozjede se třídou Obránců míru, dnešní ulicí Milady Horákové, směrem dolů s jediným záměrem: zabít co nejvíce lidí. Napoprvé zastávku míjí, připadá jí totiž, že na ní stojí málo lidí. Až při druhém okruhu překonává koly náklaďáku pár centimetrů vysoký obrubník a vjíždí do davu. Na místě okamžitě umírají tři lidé, dalších pět v nemocnici. Dvanáct lidí bylo zraněno, z toho šest těžce. Řidička s potemnělým výrazem v očích zůstala nehnutě sedět za volantem a nedala na sobě znát sebemenší rozrušení. Z pozdějších výslechů vyšlo najevo, jaké pohnutky dohnaly mladou dívku k tak zoufalému činu – především nenávist k lidstvu.
