S touto tradicí se setkáme po celém světě. Podle odhadů je „prodaných“ nezletilých děvčat dokonce několik desítek milionů. Od narození vyrůstají v namlouvání si, že jejich touhy jsou až to druhé. Na prvním místě stojí něco jiného. Musí se dobře vdát. Nebo ještě lépe: musí být dobře prodány.
Zatímco v Česku průměrný věk novomanželů neustále roste, východní kultury své zvyky nehodlají měnit. Dospívající děti v Evropě či ve Spojených státech touží cestovat, studovat, poznávat. Většina z nich se snaží co nejdříve osamostatnit a být na rodičích co nejméně závislá. V arabském světě stále panuje větší „soudržnost“ rodiny. Vybočíte-li z řady, stanete se černou ovcí. Standardně tu najdete velké byty, domy, kde žije na jednom místě několik generací včetně širšího příbuzenstva.
Čí já budu žena?
Brzké manželství je tu zcela přirozené. Svatby obvykle domlouvají rodiče nastávajících. V podstatě se jedná o obchodní transakci, protože cena za některé nevěsty se může vyšplhat pořádně vysoko. Dospívající si často berou někoho, koho v životě neviděli. Mají-li štěstí, stane se jejich mužem kluk podobného věku. Patří-li však do nižších kast, žijících především na venkově a v okrajových částech měst, jsou rodiče vděčni za každého, kdo zaplatí. To je také jeden z důvodů, proč jsou dívenky v řadě zemí prodávány v tak útlém věku. Rodiče k tomu žene nedostatek peněz a to, že nemají žádnou jinou šanci bídu zahnat. Utržené peníze častou slouží k tomu, aby rodina, včetně dalších sourozenců, přežila. V Jemenu se v posledních letech objevuje nový trend. Nevěsty si kupují bohatí muži, s dívkou si užijí krátký románek, rozvedou se s ní a pak ji nechají bez prostředků.
Obhájci domluvených svateb argumentují tím, že stejný způsob oddávání funguje již po staletí a nikdy nepřinesl žádné újmy. Není tedy důvod ho měnit, či třeba korigovat minimální věkovou hranicí. A přestože v řadě zemí existují limity pro vstup do manželství, úřady svatby s nepřiměřeně mladými holčičkami tiše tolerují.