22. ledna 2014
Erika věřila, že jednou s natáčením porna skončí a stane se novinářkou. Málem to vyšlo. Co obnáší práce v porno průmyslu a proč se bojí vycházet na ulici, vylíčila Kateřině Nechvílové.
1 / 2

Eriččin otec byl voják z povolání a nad dcerou vykonával přísný dozor. Právě proto po gymnáziu nezamířila na vysokou, i když se učila dobře. Chtěla se co nejrychleji osamostatnit. „Zamilovala jsem se do jednoho fotografa. Strašně rádi jsme spolu fotili. Doma, v přírodě, v kabince v supermarketu, prostě všude. I akty. Neznám lepší předehru,“ smutně se pousměje dnes třiatřicetiletá atraktivní žena, která se díky své štíhlé postavě, hustým černým vlasům, nádherné sametové pleti a zářivě modrým očím mohla už v sedmnácti chlubit slušným portfoliem pro práci fotomodelky.

„Ještě koncem devadesátých let se dívkám, které byly ochotné svléknout se před objektivem, dobře platilo. Našla jsem tedy agenturu, která mě jednou vyslala na focení do Itálie. Tamní fotograf se ale choval divně. Nefotil. Pořád se na něco vymlouval, třeba že není dobré světlo nebo mu nevyhovuje lokace, a vozil mě z hotelu do hotelu, z pláže na pláž. Přitom jsem si všimla, že si mě pořád někdo prohlíží. Nějaký muž v restauraci si mě dokonce fotil. Dostala jsem strach a zavolala agentce, že chci jet domů. Kupodivu v tom nebyl problém, omlouvala se a hned na druhý den mi rezervovala jízdenku. Později jsem se dozvěděla, že jsem prošla jakýmsi castingem…“

Překročit hranici
„Pár dní po mém návratu mi agentka oznámila, že má nabídku, kterou můžu ale klidně odmítnout. Hned jsem věděla, že půjde o erotické natáčení. Přijala jsem. I můj tehdejší přítel souhlasil, byl doslova nadšený. Často mi totiž vyprávěl, jak by mě rád viděl při sexu s jiným. Mě tahle představa taky celkem vzrušovala, neměla jsem problém předvádět se, naopak. Byla jsem na své tělo pyšná, užívala si obdiv mužů. Když se na mě dívali, cítila jsem, že mám v jejich očích vysokou hodnotu. Mnohem vyšší, než kdybych dělala třeba nějakou kancelářskou práci. První natáčení proběhlo úplně v klidu. Trému mi můj filmový partner pomohl rychle odbourat, zafungovala mezi námi chemie. Přitom jsem si přesně stanovila hranice, které nehodlám překročit. Slyšela jsem totiž plno odstrašujících historek o herečkách, které musely po natáčení nosit pleny.“

Erika najednou vydělávala spoustu peněz, díky kterým cestovala po světě, potápěla se a fotila, a o tom všem psala články pro fotografický časopis. Jenže brzy pochopila, že luxus není zadarmo: „První, co mi začalo vadit, bylo všudypřítomné téma sexu: Sedíte třeba v drahé restauraci, pochutnáváte si na jídle, ale obklopují vás lidé, se kterými si nemáte co říct. Tedy pokud se taky nechcete zapojit do nekonečné diskuse o možnostech análního sexu! S odstupem času můžu také říct, že kdo dneska točí porno, má obrovskou výhodu: ví, co ho čeká. V době, kdy jsem se v téhle branži pohybovala, jsem vážně netušila, že všechny snímky dají jednou na internet volně ke stažení. Tenkrát jsem si ani nedala pseudonym, takže teď je celá má produkce na netu pod mým občanským jménem.“

1 / 2