Už jsme si zvykli, že se všechny projevy agrese, násilí a hrubosti, ať už fyzické či emoční, svedou na kompenzaci příliš nízkého sebevědomí. Ponižuje vás šéf? Je zakomplexovaný. Utrhla se na vás sousedka? Závidí vám. Kamarádka vám neustále dává najevo, v čem je lepší? Nevěří si. Partner vás buzeruje? Bojí se, že přijde o svou mužskou roli... Jakoby se každá forma násilí dala vysvětlit jen potřebou násilníka ujistit se, že na to má. Psycholog Roy Baumeister si však všiml, že léčení patologických násilníků a recidivistů dle tohoto přístupu k velkým úspěchům nevede. Zvednout jim sebevědomí nepomáhá. A došlo mu, že násilné epizody lze úplně stejně v mnoha případech vysvětlit z téměř opačného úhlu: Agrese jako odpověď na ohrožené příliš velké ego. Agrese z přehnaného sebevědomí.
Bublina ega
Lidí s opravdu nízkým sebevědomím je nejspíš mnohem méně, než se v době, kdy byla „diagnóza“ nízkého sebevědomí v módě, zdálo. Výzkumy opakovaně potvrzují, že to platí v mnoha oblastech. Většina lidí, kdyby se měla popsat, by o sobě vyjmenovala podstatně méně temných vlastností než těch považovaných za světlé. Zkrátka chováme o sobě velmi lichotivé představy. Naše ega, naše sebevědomí jsou nafouklé bubliny – dokud se neobjeví člověk nebo životní situace a do té bubliny nám nepíchne.
Tým doktora Baumeistera zjistil, že největší hrozbou pro násilný výbuch nejsou lidé s potlačeným nebo příliš nízkým sebevědomím, ale lidé s přehnanými představami o sobě samých a to hlavně v případě, že tyto představy jsou nestálé. Jinými slovy, fluktující sebevědomí, kdy v jednom okamžiku řadíme sami sebe mezi božstvo, ale ve druhém už si tím nejsme jisti, ba dokonce máme silné pochyby, je nejlepším materiálem pro výbuchy hněvivé agrese. Místo toho, aby zlost sloužila jako osvěcující vodítko k faktu, že možná nejsme tak božští, jak jsme mysleli, a k nápravě tohoto pohledu, je namířena ven na zdánlivého ohrožovatele naší představy.
Jen velmi malá část násilí mezi lidmi, včetně kriminální činnosti, je racionálně promyšleným aktem sloužícím k nabytí společenských výhod nebo materiálních prostředků. Většina agrese jsou výbuchy, které překvapují i násilníky samotné. Agresí nemyslíme jen dát někomu pěstí, ale i kruté slovní přestřelky, urážky, leckdy zabalené do „pozitivních“ slov či rad a podobně.
