18. října 2013
Najde se zájemce o holčičku, která je roztomilá, hravá a bez potíží poslouchá? Jsou jí dva roky. Zn.: Cena dohodou.
1 / 3

Přemýšleli jste někdy, co všechno si můžete koupit za dvanáct tisíc korun? Víkend v Paříži, novou kabelku, lahev luxusního šampaňského… A v Polsku i dítě. Žádná adopce na dálku tak, jak jsme zvyklí s dětmi v Africe nebo Indii. Dítě, které porodila konkrétní žena a nemůže se o něj třeba kvůli finanční nouzi starat, si může koupit, kdokoli má peníze. Kauzu dětí na prodej rozvířil v květnu článek polského týdeníku Newsweek. Obchod s nemluvňaty prý u našich severních sousedů kvete jedna báseň. Prodávajících i kupujících je plný internet. Důvod je prostý, umožňují to tamní zákony.

Prodej novorozence totiž není v Polsku brán jako obchod s lidmi. Trestný čin tu spáchá pouze ten, komu soudy dokážou, že koupil nebo prodal člověka na práci, k žebrání, prostituci nebo kvůli pornografii. „V novelizovaném zákoně není ani slovo o trestu pro osobu, která prodala či koupila novorozence za účelem výchovy. Pokud se nejedná o činnost zakázanou, není ani trestná,“ vysvětluje Newsweek.

Plný internet
Chybějící zákony mohou za to, že dříve či později narazíte na inzeráty nabízející děti „k mání“. V textu sice chybí konkrétní slova prodej či koupě i požadovaná částka, ale znalí najdou, co hledají. „Jsou to nenápadné inzeráty typu: Jsem ve složité situaci. Kdo mi pomůže s mým krásným děvčátkem nebo s chlapečkem? Nebo: Předám do dobrých rukou,“ popisuje redaktor týdeníku Rafal Gebura.

Novináři Newsweeku se při přípravě textu setkali s devátenácti-letou Karolínou z Varšavy. V červnu se jí narodilo již třetí dítě. „Chce ho prodat, protože s manželem a dvěma malými dětmi žijí v jedné nevelké místnosti bez oken. Další dítě by se už nevešlo,“ píše se v reportáži. O dítě projevila zájem jedna bezdětná rodina, která Karolíně nabídla v přepočtu 12 tisíc korun v pěti měsíčních splátkách.

Bezdětných párů toužících po dítěti jsou v Polsku celé zástupy. Neplodné jsou tu až tři miliony manželství. Jejich jedinou šancí je adopce, která se však kvůli vysokému počtu žadatelů obvykle protáhne na několik let. Na některé rodiče se „nedostane“ – zhruba šedesát oficiálních center pro adopci je příliš málo –, nebo nemají chuť tak dlouho čekat. Rodiny toužící pro potomkovi tak hledají i jiné cesty.

1 / 3