26. srpna 2013
Kromě modrých očí a velkých nohou můžete po svých rodičích podědit i sklon k některým nemocem. Nemusíte ale hned propadat zoufalství. Rozvinutí choroby můžete často sami zabránit. Už jen tím, jak žijete.

Děsí vás, že si jednou od lékařů vyslechnete stejnou diagnózu jako vaše teta, které našli nádor? Nebo že dopadnete jako dědeček, který vás ve stáří nepoznával a pořád dokola se ptal, kdo jste a co děláte v jeho domě? Že máte nemoc jednou provždy zapsanou v genech? Přestaňte panikařit, geny totiž nejsou všechno. Většina závažných nemocí, ať už jde o rakovinu, mrtvici nebo třeba infarkt, je tu takzvaně s multifaktoriální dědičností. „Existuje k nim určitá genetická dispozice, ale přidává se i působení něčeho dalšího, např. prostředí nebo infekce,“ vysvětluje Vladimír Gregor, primář Oddělení lékařské genetiky Thomayerovy nemocnice.

Rakovina je dědičná zhruba v pěti až deseti procentech. Jde ale pouze o vybrané druhy – rakovinu prsu a vaječníků a nádory tlustého střeva. U jiných má genetika výrazně menší moc a např. rakovina plic není takto podmíněná skoro vůbec.

„Moje maminka zemřela na rakovinu prsu, když jsem byla malá. I já mám proto zvýšené riziko a chodím kvůli tomu na pravidelné kontroly. Za pár let budu ve věku, kdy u ní nádor objevili, takže se bojím. Ale uklidňují mě, že díky této důkladné prevenci by u mě případná nemoc neměla tak fatální následky, odhalili by ji včas,“ vypráví mi bývalá spolužačka Marcela. Přes všechno uklidňování lékařů se ale stejně bojí a dělá všechno pro to, aby se nemoci vyhnula. „Četla jsem, že čím dřív a čím víc dětí žena má, tím lépe. A pomáhá i kojení. Takže jsem obě své děti kojila přes půl roku,“ dodala.

Doktor Gregor upozorňuje, že abychom mohli mluvit o dědičnosti nádorů, musí jít vždy o stejný typ rakoviny, kterou onemocní dva příbuzní prvního stupně. V případě nádoru prsu tedy například matka a babička nebo matka a sestra. „Typické je pro dědičné nádory také to, že vznikají v mladším věku, do 35 let,“ dodává k tomu lékař.