23. dubna 2013
Ze svého dítka jste chtěli mít sebevědomou osobnost a spíše než rodičem jste mu byli kamarádem. Jenže liberální výchova nevyšla a teď vám doma pobíhá rozmazlený tyran. Co s tím?
1 / 4

Synovi jsem se snažila dát všech-no a být mu spíše přítelem, aby se jeho osobnost mohla plně rozvinout. Zákazy u nás téměř nebyly. Teď mi krade z peněženky peníze, očekává, že bude mít vše, po čem touží, a nedá se s ním mluvit,“ svěřila se pětatřicetiletá Katka, svobodná matka z Prahy. Její syn už je v pubertě a slova jako brigáda nebo pomoc doma nezná. A chová se frackovitě. Tak daleko jako ve filmu Satan přichází, kdy se rodiče svého synka Damiena opravdu báli, to nikdy nedojde, ale stejně je Katka zoufalá. Také přiznává, že její rodiče na ni byli přísní a drželi ji setsakramentsky zkrátka… Až se jednou z rodičovského řetězu utrhla, opila se na diskotéce a otěhotněla. Ke svému dítěti pak i kvůli svým zážitkům chtěla přistupovat jinak.

Každá máma potvrdí, že dobře vychovat dítě je ten nejtěžší úkol, který do života dostáváme. A velice nepříjemné je na něm to, že si jej nemůžeme odškrtnout za pár týdnů nebo měsíců. Na výsledky naší snahy čekáme několik let. Takže pokud se nedaří, neseme to špatně. „Univerzita rodičovství nikde na světě neexistuje, přitom jde o zaměstnání na plný úvazek, jemuž se učíme takřka za pochodu – zároveň s tím, jak naše děti rostou. Je tedy nasnadě, že děláme chyby, že někdy na děti křičíme, rozčilujeme se, projevujeme své emoce méně žádoucím a nezřídka bohužel i naprosto nežádoucím způsobem,“ popisuje Eva Labusová, poradkyně pro rodinu a mezilidské vztahy a autorka stránek Pro živou rodinu.

Hlavně to dělat jinak než naši…
I odborníci se shodují, že příliš liberální výchova je trendem posledních let. Generace současných rodičů většinou vyrůstala v autoritářských rodinách, kde se rodiče na slovo poslouchali, kde NE platilo a kde se také o ničem nediskutovalo. A příliš volná výchova je jen jejich reakcí na svázaná pravidla z dětství. Pod heslem „Hlavně nechci vychovávat své dítě tak, jak mne vychovávali mí rodiče“ také chceme zkusit něco jiného. Jenže po čase oslav volné výchovy se ukázalo, že dobrý úmysl nemusí vždy přinést dobré výsledky.

„Přílišná benevolence je jen jiným typem zanedbávající výchovy. Stejně jako přehnané chválení nebo třeba uplácení dítěte stálými odměnami. Dítě tak snadno nabude falešného obrazu o sobě i o tom, jak to ve vztazích funguje. V kontaktu s realitou mimo domov, kde je nikdo přehnaně chránit ani uplácet nebude, pak snadno selže nebo upadne do smutku z toho, jak je ten život tvrdý a nespravedlivý,“ vysvětluje Eva Labusová na svých stránkách. Je přesvědčená, že pokud rodiče vychovávají příliš liberálně, má pak dítko oslabenou schopnost odolávat psychické zátěži a neumí se vypořádat s obtížemi.

1 / 4