6. dubna 2013
Věřící tvrdí, že liberální a ateistická společnost přivedla do krize rodinu a tradiční hodnoty. Jaké hodnoty vyznáváte vy?
1 / 3

Před šedesáti lety se hlásilo k nějaké víře přes osm milionů lidí. Při sčítání obyvatel ukázalo, že přestože celkový počet obyvatel stoupl, počet věřících klesl o celých pět milionů. Odborníci, kteří se zabývají výzkumem v oblasti církví a sekt, tvrdí, že v posledních letech věřících neubývá, ale podle jejich odhadů stagnuje až mírně stoupá. Důvodem je prý hledání řádu a stability, kterou víra do jisté míry představuje. Když všechno selže, partner vás opustí a vztahy nefungují, jak byste si přáli, pořád máte něco, co vás drží nad vodou a co vám pomáhá těžké období překonat.

Budování, ne rozbíjení
Třiatřicetiletá Kateřina pochází z rodiny s katolickou tradicí. Její prarodiče po celý život pravidelně navštěvovali kostel a babička stále, i ve svých třiadevadesáti letech, chodí na nedělní bohoslužby. Rodiče Kateřinu nechali pokřtít, ale k víře ji nevedli a do kostela také nechodili – hlavním důvodem byl minulý režim a strach, že by mohli mít problémy. Na gymnáziu, kam jsme spolu chodily, se Kateřina nevyhýbala večírkům ani platonickým láskám a na manželství měla jasný názor: „Nejdůležitější je láska. Když skončí, nač manželství uměle udržovat dál? To není dobré pro nikoho. Lidé by spolu neměli být jenom ze zvyku.“

Ve dvaceti během studia archeologie se jí narodilo první dítě, o dva roky později se rozvedla a v pětadvaceti potkala stejně starého muže, který ji přivedl k víře a kterého si vzala. Dnes říká, že láska je pro ni pořád důležitá, ale že za lásku považuje něco jiného než kdysi. Smysl života prý vidí v budování vztahů, ne v jejich rozbíjení. „Našla jsem hodnoty, které jsou důležité, a to nejenom pro mě, ale pro všechny, jenom si to málo lidí uvědomuje,“ tvrdí.

„Člověk potřebuje nějaké hodnoty mít, protože když ničemu nevěří a nic neuznává, plácá se od vztahu ke vztahu, odnikud nikam, a jak stárne, zjišťuje, že za ním nezůstalo nic, co by stálo za to. Samozřejmě může stát za to práce, ale to nakonec stačí málokomu. Pro mě je momentálně nejdůležitější vychovat z dětí slušné lidi a dát jim to, co si zaslouží, tedy rodinné prostředí, kde jsou oba rodiče, kteří se mají rádi a chovají k sobě úctu. Nemám vůbec nic proti svobodným matkám ani se nedívám pohoršeně na páry, které se rozvedly, ostatně já sama jsem rozvedená, a podporuji i registrované partnerství, ale jsem přesvědčená, že když si rodiče vyloženě nejdou po krku, není důvod, aby rozbíjeli rodinu kvůli jinému vztahu, který vůbec nemusí být lepší. Myslím, že hodnotnější je pokračovat v tom, co už člověk má a do čeho investoval spoustu času a energie, spoustu citů, co ho stálo spoustu sebeodříkání, kompromisů, ústupků a také co mu přineslo spoustu krásných chvil. Já si to uvědomila díky druhému manželovi a díky víře, ale netvrdím, že je to jediná cesta. Určitě existují i jiné, ovšem z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že duchovní svět pomáhá. Člověk se přestane zabývat tím, jaké věci by měl mít, a soustřeďuje se na to, jaké vztahy by měly být. A nejsou to jenom vztahy rodinné, jsou to vztahy vůbec, k lidem, zvířatům, ke světu.“

1 / 3