10. listopadu 2010
Už to není jen o vás a o něm. Má-li vám to vyjít, potřebujete tichou podporu dětí. Vašich i jeho.
1 / 3

Váš nový partner vám, zdá se, sedí. Jenže vaše holky ho nemohou vystát. Jeho otravní kluci je štvou. Nebo on nesnese vaši příliš liberální výchovu. Jakmile se do budování vztahů zapletou děti, je to hned o poznání komplikovanější – pro všechny zúčastněné.

Rodinné „prokletí“

Karolína seděla nad ošoupanou plechovou krabicí zažloutlých fotek a dopisů a přehrabovala se v jejím obsahu. Tady je na ateliérové fotce dvacetiletá prababička s roční babičkou. Foceno ve Vídni, léta páně 1907. Pár měsíců na to je pradědeček tak strašně vypekl. Na burze prošustroval veškerý rodinný majetek. Skočil do Dunaje. Sebevražda.

Prababička zůstala sama, vdova, v cizím městě, s malou holčičkou… Karol se začetla do dopisu, který prababička psala své sestře. Měla prý možnost se ve Vídni znovu vdát, ale neudělala to.

„Víš, Lojzičko, Hans je fešák, říká, že mě miluje, má slušnou práci na železnici, ale mám ti tak nějak obavy, že by nebyl hodný na dítě.“ Prababička věřila intuici. Na „ajznboňáka“ se vykašlala. Vzala si hodného, postaršího vdovce. Nemilovala ho, ale měl prý zlaté srdce. Byl hodný na dítě. Prý vůbec nerozlišoval jeho budoucí děcka od nevlastního. Karolíně dopis vehnal do očí slzy. Všechno se to opakuje. Její táta od nich taky odešel. Už ho nikdy neviděly. Máma o něm nechtěla mluvit. Pak se střídali „strejdové“.

Michal. Děti neměl. Už jako čtyřletá vycítila, že je trochu na obtíž a že by byl raději s maminkou býval sám. Cítila taky, jak je v její přítomnosti nesvůj. Pak se najednou odstěhoval. Kolik jí mohlo být? Šest? Máma tehdy byla dlouho duchem nepřítomná a pořád plakala. Strejda Tomáš. Bral ji na koně, měl dva psy, motorku a dřevěný srub na Sázavě. A tři starší kluky. Chránili ji jako mladší sestru. Jeden z nich byl dokonce její první dětská láska.

I máma byla tehdy šťastná. Dokonce se podruhé vdala. Jenže jednoho deštivého květnového dne na dveře srubu zaťukala policie. Nehoda na motorce. Tomáš v nemocnici. Krvácení do mozku, týden v kómatu, smrt… Až za pár let se objevil strejda Milan. Neměli si co říct. Co by taky mohl řešit padesátiletý kutil zahrádkář se dvěma odrostlými dětmi se čtrnáctiletou slečnou?

Chudák mamka. Tolik se bála zůstat sama. Rozešli se po roce a půl a společně s ním se Karolína rozloučila s otravným celoprázdninovým zavařováním jeho zahradních výpěstků. Zavřela s klapnutím víko jejich rodinné pokladnice a bylo jí do breku. Za prababičku, za mámu. A za ni. Její muž ji opustil přesně před rokem. Nebyl prý na rodinu ještě zralý, vysvětlil jí. Hm… Zůstala sama. S dvouletou Klárkou. Dnes se rozhodla. Chce pro sebe muže. Pro Klárku tátu. Netušila ještě, kdo to bude, ale věděla najisto, že to cítí stejně jako tehdy prababička. Hlavně aby byl hodný na dítě.

1 / 3