Známá situace: Tyčíte se nad svým školákem a v ruce třímáte úřední dokument s razítkem školy. A jak čtete, krev se ve vás zvolna začíná vařit... Než řeknete či uděláte něco, čeho byste litovali, vezměte si k srdci rady odborníků na dětskou duši. Přinášíme vám jich hned několik.
Nebuďte překvapení
Předně si uvědomte, že by tato situace neměla vůbec nastat. „Známky jsou výsledkem celoroční práce, a pokud máte o dítě zájem, nemohou vás překvapit,“ míní psychiatrička Eva Nosková. Jestli se s potomkem učíte a sledujete jeho prospěch, zklame vás maximálně o jeden stupeň, a to lze vydýchat. A navíc buďte realisty. „Zvažte, nakolik výsledek odpovídá možnostem dítěte. Jestli má rezervy, jede na plný výkon nebo není už přetížené. Ne všechny děti se učí stejně lehko,“ upozorňuje dětský psycholog Jaroslav Šturma, ředitel Dětského centra Paprsek. Pokud jste se svou ratolestí zodpovědně ‚dřeli‘ a ona se škole svědomitě věnovala, ale výsledek neodpovídá úsilí, smiřte se s tím, že se vám zkrátka nenarodil studijní typ. Byť sami máte dvě vysoké školy...
Výprask je k ničemu
Psychologové se shodují, že tělesné tresty nepomohou. Na dítěti si jen vybijete prvotní vztek. Vidina výprasku navíc děti traumatizuje, každý rok se vyskytne i několik pokusů o sebevraždu. „Tresty a motivace strachem nezabírají. Nezakazujte dítěti rekreaci, koníčky, zvláště ty sportovní a pohybové,“ radí Šturma a Nosková zdůrazňuje: „Domácí vězení je nesmysl, učení s rodiči zase trestem pro rodiče, proč si kazit prázdniny.“ Neznamená to však, že by rodiče měli špatné známky jen tak přejít. „U nás funguje omezení počtu hodin u počítače,“ prozrazuje psychiatrička. Pro ‚digitální‘ generaci jde o citelný trest, který navíc může mít ‚bonus‘ v tom, že dítě sáhne po knížce nebo půjde sportovat.
