5. listopadu 2014
Na velikosti záleží – trochu. Na otcích záleží velmi. I na těch, kteří jsou doma málo nebo vůbec.
1 / 3

Kdo je pro dítě coby rodič a vychovatel důležitější? Kdo hraje větší roli? Kdo má větší vliv na jeho chování, postoje, názory, hodnoty, sociální inteligenci a výkony v práci (zprvu ve škole, později v zaměstnání)? Většina žen je přesvědčená, že jako matky hrají v životě dítěte důležitější roli ony a že dítě se bez otce obejde lépe než bez matky. Matka rodí, kojí, stará se, pečuje, je dítěti častěji nablízku a dává mu nezbytnou mateřskou lásku.

Psychologové ale upozorňují na fakt, že otec hraje v životě dítěte stejně podstatnou roli. Důležité je slůvko stejně, ne víc a ne méně. Sice nerodí a nekojí, avšak u početí být musí. Možná tráví s dítětem méně času, ale to jeho vliv nikterak neumenšuje. Dítě ovlivňuje nejenom otec přítomný, ale i nepřítomný, a dále to, kolik tráví času v práci, kolik doma, jaká to je práce, jaké má koníčky, jak se chová k matce a samozřejmě jak se chová k dítěti samotnému. Typ otce co do výchovy a výchovných metod výrazně určuje naše osobnostní charakteristiky. A také stojí za spoustou komplexů.

Cukr a bič?
Typů otců je mnoho a v literatuře se rozdělují do mnoha kategorií. Proti otci dominantnímu stojí otec submisivní, proti otci milujícímu otec „krkavčí“, který si k dětem nedokáže vybudovat hlubší citový vztah, proti otci aktivnímu otec pasivní atp. Jednotlivé kategorie pak mají své podkategorie a navzájem se prolínají. Existují otcové kamarádi, otcové rovnostářští, otcové puntičkáři, otcové trestající, chápající, otcové přísní, liberální, otcové autoritativní, otcové vzbuzující přirozený respekt a otcové, z nichž si děti mnoho nedělají.

I posledně jmenovaní mají na děti velký vliv, ač by se na první pohled mohlo zdát, že když je děti neberou v úvahu, jejich výchovné metody se do ratolestí nikterak neotisknou. Dcery nerespektovaných otců se podle psychologů v dospělosti dívají na muže s despektem a přezíravostí, synové potom tápají při hledání své vlastní autority v rodině i v práci. V dětství pak mají sklony se upínat k výrazným typům, které se stávají jejich vzory – to může být problém v pubertě, když se dítě dostane do party pohybující se na hraně zákona.

1 / 3