22. října 2010
Uškodí dětem krutá pravda, nebo přehnaná snaha je před ní chránit? Harper's Bazaar pro vás udělal průzkum.
1 / 3

Viděla jste film Škola malého stromu? Vypráví o bílém dědečkovi a indiánské babičce, kteří vychovávají malého vnoučka v době, kdy bílé tváře odebíraly indiánské děti k převýchově. Do jejich srubu v lese přijde sociální pracovník projednat odvedení chlapečka do internátu. Posadí se za stůl spolu s dědou a vnoučkem. Dědeček čeká, až pracovník spustí, ale ten se k tomu nemá, až nakonec kývne významně směrem k chlapci. „Pošlete chlapce pryč, tohle by neměl slyšet,“ navrhne nakonec dědečkovi. Děda se zatváří udiveně a odpoví: „Nemůžu přece posílat pryč někoho, koho se tento rozhovor týká ze všech nejvíc. Chlapec zůstane.“

Máme na to právo?

V příběhu Škola malého stromu je to událost na pár odstavců, jen zlomeček příběhu. Ukazuje však na něco velmi důležitého. Skrýváme před dětmi slova, myšlenky a plány, které se jich bytostně týkají. Na druhé straně je však vystavujeme situacím a rozhovorům, které mohou hluboce zasáhnout do jejich představ o světě a jejich vývoje, a přesto s nimi vlastně nemají nic společného. Někteří rodiče úzkostně udržují děti v informačním vakuu, chrání je před čímkoli, co by mohlo podle nich způsobit zmatek nebo vyvolat strach či úzkost. To je jeden extrém. Nyní však přichází do módy opačný pól – neskrývat před dětmi vůbec nic a přistupovat k nim, jakoby to byly moudří, zkušení dospělí.

Nemluvte, ale reagujte

Pravda je jistě skoro vždy lepší než lež. Ale jak říká slogan jedné reklamní agentury: Pravda dobře řečená. Někteří dětští psychoterapeuti se například shodují, že téma „rodičovská ložnice“ k dětem nepatří. Všimli si totiž jistých vzorců u svých narcistických pacientů. Jeden případ vypráví o mladém muži, kterému matka v raném věku svěřila, že již odmítá spát s jeho otcem a otec si sexuální potřeby bude řešit jinde. Zatímco v rámci uspokojení potřeb obou rodičů to byl jistě rozumný a vzájemně vstřícný krok, pro dítě svěřování intimních detailů rodičovského života může znamenat zátěž. Nejen proto, že může být vůbec nepříjemné takové detaily poslouchat a znát, ale také proto, že dítě pak může kvůli faktu, že se maminka svěřuje s takovými informacemi právě jemu a on je tedy ten vyvolený, získat pocit neomezeného vládce, což vede právě k narcistickým sklonům.

1 / 3