„Však on si tě někdo vezme.“
„Na roční stáži v New Yorku jsem se zbláznila do fotografování. Chodila jsem městem, fotila bezdomovce a tuláky, různá temná zákoutí a samozřejmě scény z metra. Po příjezdu se mi podařilo uspořádat v jedné kavárně v Českých Budějovicích malou výstavu. Byla jsem na to patřičně hrdá a těšila se na reakce okolí. Na skromnou vernisáž dorazila i moje matka, která si mě po důkladném prozkoumání fotek vzala stranou a s pocitem, že mě musí utěšit, spustila: ,Z toho si nic nedělej. Fotit, to není jen tak, vždyť máš i jiné přednosti. Jen se na sebe podívej, jsi hezká holka. On si tě někdo vezme, i když z tebe fotografka nebude. Uvidíš.’“
– Lucie, 26 let, výtvarnice
„Z toho si nic nedělej, já taky občas vypadám blbě.“
„Po víkendu na horách, kde jsem nešikovně spadla z lyží, rozešla se s dlouholetým přítelem a navíc chytla chřipku, jsem se vrátila do práce. Cítila jsem se pod psa a myšlenky mi pořád ještě bloudily u mého bývalého. Najednou vtrhl do kanceláře kolega nabitý energií a optimismem, a jak mě uviděl, spustil lavinu lichotek: ,Ty zas vypadáš! To jsi určitě celý víkend zase propařila, že jo? Já pořád říkám, že se máš s tím alkoholem trochu krotit. Ty jsi ale taková divoška, ty se nedáš zastavit...’ Asi by pokračoval ještě hodinu, kdybych mu neskočila do řeči a nezařvala na něho, že mám horečku, spadla jsem z lyží, narazila si koleno a navíc mě opustil přítel. Svůj výstup jsem dokončila ironickou poznámkou, že pokud se mu za daných okolností nezdá můj vzhled, tak ať se místo na mě kouká raději do zrcadla. Kolega to očividně nepochopil, a aby mě alespoň trochu potěšil, vyklouzlo mu: ,Z toho si nic nedělej, já taky občas vypadám takhle blbě.’“
– Zdeňka, 24 let, produkční
