9. července 2014
Děsí vás pavouci, špatně se vám dýchá v malém prostoru, polije vás studený pot při pomyšlení, že se zaseknete ve výtahu, a týdny před dovolenou nemůžete spát, tak se bojíte létání? Jak se svým strachem nadobro skoncovat?
1 / 3

Říkáme, že máme fobii: třeba z myší, pavouků, malého prostoru, výšek, vystoupení na veřejnosti… Ale obvykle to tak není. Jde často jen o ‚obyčejný‘ strach nebo štítění se. Pojem fobie je ve skutečnosti označením pro úzkostnou psychickou poruchu, kterou řeší psychiatři. Jak tedy poznáme, zda skutečně trpíme či netrpíme fobií?

Uveďme si jednoduchý příklad: Opravdu ne každý, zvláště my ženy, má rád pavouky a jinou podobnou havěť. A tak se docela často stává, že když tuhle nohatou obludku někde objevíme, ustoupíme dál, třeba i začneme křičet a utečeme do vedlejší místnosti. Ideální šance pro partnera, aby nám s nebohým tvorečkem, který se jistě bojí v poměru s tím, jak velký rozdíl ve velikosti je mezi ním a námi, výrazně více, pomohl.

Tak tohle je – sice nepříjemný a limitující – ale přece jenom strach. V případě fobie z pavouků byste totiž v záchvatu paniky utekla s křikem do vedlejší místnosti, dále by vás sužovalo ztížené dýchání, bušení srdce, zvýšená tepová frekvence nebo třes, motání hlavy, bolesti na hrudníku, znecitlivění nebo mravenčení části těla, pocit na zvracení, návaly chladu nebo horka, což by mohlo skončit až ztrátou vědomí. A to přitom většinou i tehdy, neměla-li jste s pavouky nikdy žádnou špatnou zkušenost.
­­­
Život s nepřítelem
Fobie je psychiatrickým onemocněním, úzkostnou poruchou, kterou nyní trpí asi 10 procent populace a může být v podstatě z čehokoli, je totiž zaznamenáno něco přes 500 druhů fobií. Fobie většinou nemá žádnou logickou příčinu, vzniká v dětství nebo dospívání a často je také dědičná.

Tedy pokud trpí fobií alespoň jeden z rodičů, je vysoce pravděpodobné, že se bude trápit také jejich dítě. Jste-li na tom obdobně, neklesejte na mysli, není to nemoc smrtelná a je léčitelná. K jejímu léčení se užívá psychologických i psychiatrických metod a často také medikamentů, především moderních antidepresiv a léků proti úzkosti. Přístup je velmi individuální a záleží jak na stupni fobie, tak na předmětu fobie, protože s některými typy se dá docela dobře žít.

1 / 3