22. června 2012
 | 
Foto: profimedia.cz
Dítě ve dvaceti? Dneska? Když ženy rodí běžně i ve čtyřiceti? „A proč by ne?“ odpovídají ty, kterých se to týká...
1 / 3

Zatímco stále větší počet žen odkládá těhotenství na pozdější věk, protože mají strach, že by jim mohlo něco utéct, ať už v kariéře, nebo zábavě, znovu se objevují maminky, které byly zcela běžně k vidění ještě na začátku devadesátých let, než se staly spíše raritou.

Je jim okolo dvaceti a dítě jako žádnou překážku neberou. A to nemluvíme o žádných sociálních případech ani dívkách, které nemají ambice stát se slavnými zpěvačkami či herečkami, úspěšnými vědkyněmi a netouží ani po vlastní prosperující firmě a milionech na kontě. Řeč je o ženách, které jsou inteligentní, úspěšné, jejich kariéra se začíná slibně rozvíjet, milují cestování a zábavu a nemají v úmyslu stát se puťkami v domácnosti. Hodně mladé maminky však vzbuzují víc pozornosti než zralé ženy. Málokdo jejich „jiný stav“ pokládá za výsledek jejich volby. 

Pětatřicátnice mě litují
Dvaadvacetiletá studentka herectví Nikola už ví, co znamená starat se o tříměsíčního kojence. Je to náročné, vyžaduje to spoustu času, trpělivosti, pevných nervů a síly. To samé by však prý potřebovala i o patnáct let později.

Co se týče odpovědnosti, pro dítě se rozhodla sama. „Prostě na mě padly mateřské pudy a neviděla jsem žádný důvod, proč bych je měla odkládat na neurčito. Jistou roli v mém rozhodnutí sehrál o deset let starší partner, ovšem musím zdůraznit, že mě k ničemu nenutil.“ Největší problém měly s Nikoliným rozhodnutím její kamarádky.

„Jedna se mě třeba ptala, jestli si s kočárkem ve svém věku nebudu připadat trapně a hloupě. A další zase nešlo na rozum, že si zavírám vrátka před ostatními muži. Moje matka tvrdí, že jsem si zkazila život a že jsem nezodpovědná, ale já zdravé a veselé dítě za zkažený život nepovažuji, i když uznávám, že v dnešní době je skoro odvaha mít mimino tak brzy. Ne proto, že bych byla horší matka, ale protože se na mě všichni dívají jako na holku, co si zpackala život. Vidím to často i na těch pětatřicátnicích s kočárky v parku. Litují mě a soucitně se na mě usmívají. Navíc mi radí, jako kdybych ve svém věku starost o dítě prostě nemohla zvládnout.“

1 / 3