Asi před dvěma týdny přišla do redakce kolegyně Klára a začala nám dopodrobna vysvětlovat svou zaručeně vědeckou metodu antikoncepce: „Mám pravidelný cyklus. Měřím, měřím a zhruba v půlce cyklu, přesně tak, jak to má podle učebnice být, se mi na ovulačním testu objeví dvě čárky. Nejdřív je ta jedna testovací tenká, pak na dva dny zesílí a pak zase pomalu mizí. No a když zmizí úplně, odemknu dveře, zapnu telefon, pustím milence do postele a začnem souložit. ‚Naostro‘...“
Druhá kolegyně Jitka (nyní už je na mateřské) si zase naopak celý dlouhý rok urputně měřila plodné dny, aby počali, dokonce byla ochotná každý den vstávat ve stejnou hodinu a strkat si kamsi teploměr, měřit bazální teplotu a zanášet ji do grafů, plivat do ovulačního mikroskopu a číhat na kapradinovou strukturu, známku ovulace. Vždycky, když naměřila něco, co jakž takž souhlasilo s její představou plodného dne, nutila svého muže souložit a v jiné dny mu nedala. Prý ji to nebavilo, když chyběla motivace. Po roce a půl „snažení“ byl tak frustrovaný, že z něj dělá jen inseminátora, že si našel milenku, mladou a pěknou kadeřnici, která neměla o poševním hlenu, estrogenech a progesteronu ani páru, a Jitka se ze zoufalství vyspala po třídním srazu s Ing. Kamilem Tichým, spolužákem, kterého vždycky tak trochu chtěla a on ji, jenže se pak zadali každý jinak a nic z toho nebylo. V lehké opilosti si během divokého milování bez ochrany na zadním sedadle jeho auta letmo pomyslela: „Poslední den menstruace, hlen nikde, to je zaručeně neplodný den, tak si to aspoň užijeme...“ Pak už spolu celý měsíc nespali, ani se svým ex nic neměla a ejhle, byla těhotná! S panem inženýrem mají nyní hezké manželství, roční Anetku a její bývalý manžel s kadeřnicí také již „zaseli“...
