28. dubna 2012
Stačí sejmout balíček karet a okamžitě budete mít jasno, jestli máte chodit s Petrem, nebo s Pavlem?
1 / 3

U kartářky jsem poprvé. Čekala jsem tajemnou atmosféru, svíčky a relaxační hudbu. Místo toho sedím v obýváku pražského paneláku a ve vedlejším pokoji za prosklenými dveřmi bliká televize. Kartářka má na sobě džíny a rolák. Působí spíš jako úřednice než jako vědma. Ptá se, jestli jsem svobodná, nebo vdaná. Podle toho se prý karty snímají pravou, nebo levou rukou. Potom jdeme na věc. Nejdřív mluvíme o mé minulosti a přítomnosti, budoucnost přichází na řadu až jako zlatý hřeb. Karty hlásí, že když letos něco velkého risknu, budu šťastnější. A pokud milého podpořím v kariérovém rozletu, budeme se do roka válet ve zlaťácích. Dobře se to poslouchá, jenže se nemůžu zbavit dojmu, že takováhle předpověď se může splnit úplně každému.

Na závěr můžu klást otázky (většina žen se prý ptá na lásku, zatímco chlapy víc zajímají peníze). Když se rozhodnu vědmu „vyzkoušet“ a vysypu ze sebe konkrétní dotaz typu „Přestěhuju se?“ (přesun do nového hnízda už je na spadnutí), jasnovidka vyhýbavě pronese: „Může se to stát.“ Po hodině odcházím o pětistovku lehčí a se stejnými pochybnostmi, s jakými jsem ke kartářce dorazila. Vážně se z barevných obrázků dá vyčíst, kdy vám šéf přidá a kolik potomků zplodíte? Spousta mladých Češek na kouzlení s kartami věří. Mnohé z vás s věštkyní konzultují každé rozhodnutí od nákupu sedací soupravy po nový účes. Přibývá i těch, které jsou na pokecech s kartářkou závislé! Čtěte, co vám rande s kartářkou dokáže dát – a co vám může vzít.

„Karty jsou droga.“

Jestli zrovna lapáte po kyslíku pod lavinou problémů a doufáte, že vás z ní vyhrabe právě kartářka, měla byste si zapsat za uši jednu důležitou věc: návštěvy u vědmy jsou návykové. Jedna „dávka“ sice ještě závislost neodstartuje, ale hrozí, že se vám nahlížení do budoucnosti až moc zalíbí. Spousta mladých žen postupně dovolí, aby se z kartářky stal jejich generál. Svépomocí si pak nejsou schopné vybrat ani termín dovolené, natož třeba jednoho z pěti dychtivých ctitelů.

„Karty jsou droga,“ potvrzuje šestadvacetiletá obchodní referentka Dorota. „Kdysi jsem se smála kámoškám, které s kartářkou řešily, se kterým chlapem mají zůstat. Pak jsem si jednou z legrace nechala vyložit a vědma poznala, že jsem přišla o dítě i že mám mizerný vztah s mámou! Poradila mi, jak k sobě nalákat mužského, kterého jsem chtěla, a já k ní teď chodím dvakrát měsíčně. Loni jsem třeba byla nešťastná v práci. Vytáčela mě kolegyně a já kvůli ní chtěla dát výpověď. Kartářka mi poradila, ať mrchu ignoruju, a vážně se mi to vyplatilo. Potvora vystřelila za líp placenou prací.“

1 / 3