Vůně a lahodné křupnutí croissantu se do světa šíří z Francie, sladká dobrota však není tamním vynálezem. Že má být croissant nadýchaný a křehký, věděli jako první vídeňští pekaři, a to už ve středověku. Těsto zadělávali v noci, aby do kynuté hmoty nad ránem vlili máslo a tenké vrstvy několikrát překládali. Čím tenčí a víckrát přeložené pláty, tím lépe se spojily chutě a ve výtvoru vznikly kýžené vzduchové kapsy.
Slávu si croissant ale dobyl až díky dobyvačným Turkům. Obávaní válečníci vtrhli do střední Evropy a roku 1683 obléhali Vídeň. Jednou se pokoušeli podminovat městské hradby, ale noční kopání zaslechli bdělí pekaři a varovali stráže, čímž rakouskou metropoli zachránili od pohromy. Za to jim císař udělil monopol na pečení croissantů – pečiva ve tvaru tureckého půlměsíce. Tolik praví legenda. Ve skutečnosti se sladkost ve Vídni pekla od nepaměti, jen si nezískala takovou pozornost. Po porážce Turků se ale pekař Wendler rozhodl vyjádřit svoji nechuť k nepřátelům tak, že upekl posměšný rohlík ve tvaru půlměsíce a nazval ho podle špice vídeňského dómu špičkoun (německy Gipfelr). Vídeňané si novinku zamilovali a nově vynalezeného tvaru se ujali i ostatní místní pekaři.
Croissant pro odsouzenou
Do Francie špičatou dobrotu dovezla budoucí královna Marie Antoinetta, dcera císařovny Marie Terezie, a pojmenovala ji croissant de lune (půlměsíc). Paříž, ráno 16. října 1793. Marie Antoinetta čeká v cele na popravu, k níž byla odsouzena, neboť svým hýřením údajně zavinila státní bankrot. Ve vlhké místnosti ji hlídají dva strážní, poslední úplatek od ní ale přijmou, a tak panovnice může i v den své smrti zakousnout k snídani svou milovanou nadýchanou pochoutku. Chuti croissantu propadli i francouzští námořníci. Pečivo s sebou brali na cesty, a tak se ujalo i v zámořských koloniích a později po celém světě.