1. O mořské soli se píše v Homérových eposech Ilias a Odyssea nebo v Bibli, v níž Ježíš svým následovníkům říká: „Jste sůl země. Jestliže však sůl
ztratí svou sílu, jak se její slanost obnoví? Již není použitelná k ničemu jinému, než aby byla vyhozena a lidmi pošlapána.“ Už tehdy se sůl používala jako dochucovadlo pokrmů nebo jako konzervant.
2. Pro národy, které žily daleko od moře, byla mořská sůl nedostatkovým zbožím. Její cena se vyvažovala zlatem a třeba římští vojáci dostávali tenhle poklad jako žold. Anglické slovo salary (mzda) je odvozeno právě od latinského názvu soli – sal.
3. Jak se z mořské vody získává sůl? Řízený proces začíná napuštěním kanálů nebo nádrží mořskou vodou. Na vodu pak působí sluneční záření a přirozené proudění vzduchu. Při odpaření vznikne solný roztok, který se rozvádí do mělkých nádrží, v nichž sůl začne krystalizovat v hrubozrnné podobě.
4. Ve starém Egyptě se mořská sůl používala jako součást mastí, zábalů, směsí s projímavými účinky či pro urychlení porodů. Po mořské soli Egypťané sahali i při mumifikaci zemřelých. Lékař Imhotep jako první popsal schopnost soli vysoušet infikovanou ránu.
