„Jsem závislá na líčení.“

Nejdůležitější pro ni je, aby jí oční stíny ladily s kalhotkami. Povídali jsme si s Lucií, které se péče o vzhled vymkla z rukou.

makeup

líčení

závislost na líčení

Pětadvacetiletá Lucie je typ ženy, za kterou se na ulici otočí i slepec. Vysoká, štíhlá, vždy perfektně nalíčená a oblečená podle poslední módy. Sešly jsme se v kavárně. Lucie měla na dlouhých vlasech ostře zrzavý přeliv, který ještě víc vynikal v kombinaci se zelenými stíny na očních víčkách. Její rolák, pásek na džínách a boty byly v úplně stejném odstínu zelené. Lucie vyvolávala dojem, že ji právě někdo vystřihl z módního časopisu.

Měla jsem pocit, jako by i vůně jejího parfému byla zelené barvy. Exkluzivní vzhled mé společnice budil pozornost všech mužů a mě zaujalo, že pokaždé, když se Lucie napila minerálky, osušila si rty ubrouskem, vytáhla stříbrné zrcátko a zkontrolovala si rtěnku. Náš rozhovor trval dvě hodiny, během nichž se Lucie pětkrát vzdálila na toaletu, aby si upravila líčení.

„Řval na mě, že jsem prase!“
„Samozřejmě že jsem chodila na terapii, protože s rodiči už nebylo k vydržení,“ zahajuje rozhovor Lucie, která pracuje jako obchodní zástupkyně. „Pořád do mě ryli ohledně toho, kolik utratím za kosmetiku a oblečení, a protože v té době jsem u nich ještě bydlela, musela jsem je taky poslouchat, takže jsem nakonec k té psycholožce šla. Vykládala mi, jak bych se měla naučit vážit si sama sebe a že prý jsem jako člověk cenná i bez make-upu. Dívala jsem se na její povadlou pleť s vráskami, vytahaný svetr a pomyslela si, že raději budu bezcenná, ale upravená,“ usmívá se shovívavě Lucie a kontroluje si rtěnkové kontury v zrcátku.

„Naši a sestra tvrdí, že to prý s tou péčí o sebe přeháním. To je ale směšné – jednak je jasné, že mi závidí vzhled, ke kterému se oni sami nikdy nedopracují, a jednak to byli především moji rodiče, kdo mě k takovému chování přivedl,“ ušklíbá se Lucie. „Můj otec pracuje na dost vysoké pozici. Do práce chodí jedině v obleku, ale i když je doma, nikdy by si na sebe nevzal tepláky nebo flanelovou košili.  Já jsem byla spíš sportovně založené dítě, které chodilo do kroužků, lítalo venku a měla jsem věčně rozbitá kolena a roztržené oblečení. Pamatuju se, jak se jednou táta rozzuřil, když jsem se vracela zablácená zvenčí a ve dveřích jsem se minula s jeho návštěvou. Řval na mě, že se neumím chovat a že nechápe, jak jeho dcera může být takové prase. Pak mi dal domácí vězení a musela jsem napsat slohovou práci na téma Proč je důležité, abych byla vždy upravená,“ uzavírá Lucie a připadá mi, že pomrkává trochu nervózněji než předtím.

Autor: Cosmopolitan
Foto: Shutterstock,
Rubrika: Láska