Vaše svatba byla jako z pohád­­ky. Přesně taková, po které jste toužila. Všechny fotografie jste viděla už bezpočtukrát, svatební cestu již máte za sebou, dary jsou probrané. Nyní máte ale před sebou novou etapu společného života. I když si to hned nepřipustíte, některé věci nebudou takové jako dřív.

Hádky už jsou o něčem jiném
Hádá se každý, a kdo tvrdí, že ne, tak lže.  Po svatbě se konstrukce hádek změní. Už to není o útočení a ubližování. Spíše o tom, jak zlepšit váš život. Teď už se nemůžete pokaždé sebrat, sbalit si svých pár věci a odejít k sobě domů. Maximálně se můžete přestěhovat do jiného pokoje, pokud ho ovšem máte. Potkávat se ale bude­te stejně, jak v koupelně, tak v kuchyni... Proto když chcete mít doma opět svůj klid a harmonii, nezbyde vám nic jiného, než problém vyřešit co nejdříve. Dojít k nějakému kompromisu či k uznání něčí chyby. „Když jsem chodila s Romanem, byla to Itálie,“ vypráví dvaatřicetiletá Moni­ka. „Řešili jsme každou hloupost a hádky byly na denním pořádku. Já měla svůj byt a on také. Jeden z nás se vždycky urazil a odešel k sobě domů. Jsme oba tvrdohlaví, takže následovalo ticho z obou stran. Nikdo nechtěl napsat tomu druhému první, aby uznal svou chybu. Několikrát jsem to už chtěla ukončit. Poté, co jsme se vzali, je všechno jinak. Bydlíme ve společné domácnosti a naše hádky většinou končí hned druhý den, kdy si zavoláme a bavíme se, jako by se nic nestalo. Začali jsme myslet konstruktivně, přestali jsme si zbytečně ubližovat.“

Peníze už nejsou MOJE a TVOJE, ale NAŠE
Byla jste zvyklá na to, že jste si celou výplatu utratila jen za svoje potřeby. Oblečení, kabelky, fitness a další pro vás nezbytné věci. Pokud vám peníze došly, půjčila jste si s tím, že to z další výplaty vrátíte. Nikdo vám do toho nemluvil. S tím je ale teď konec. Možná jste se o svých příjmech ani pořádně nebavili, dokud jste nebyli manželé. Máte společnou domácnost, na kterou oba přispíváte, zařizujete ji, vylepšujete. Někomu vyhovuje, že si zruší své účty a založí jen jeden společný. Ale v dnešní nezávislé době by to nemuselo dopadnout dobře. „Nejsem zrovna šetřivý typ,“ svěřuje se Alena. ,,Hned po výplatě jsem vtrhla do obchodů a nakoupila si spoustu oblečení. Na konci měsíce jsem už pomalu neměla z čeho žít. Marek, nyní můj manžel, to nechápal. Vždycky mi dával přednášku o tom, jak bych měla víc šetřit. Já to ale nevnímala. Až po svatbě, když jsme se nastěhovali k sobě, jsem pochopila. Začala jsem dávat část peněz do společné kasy a zbytek jsme si každý nechali na svém účtu a utráceli po svém. Už se nestalo, že bych byla v mínusu. Manželství mě prostě naučilo hospodařit.“