Ach. Povzdychnete si večer nad knížkou. Doporučila vám ji nejlepší kamarádka s tím, že dokud ji nedočtete, nebudete se od ní moci odtrhnout. A vy jste už půl hodiny u druhé stránky a ne a ne se soustředit. Ne že by autor psal mizerně či nezáživně, jen jste si vzpomněla na muže, o kterém jste snila už před lety, který se čas od času objeví ve vašem životě a zase zmizí. Víte, že je šťastně ženatý, manželku miluje, přesto máte různé představy a sny. Sny, které nemůžete odehnat svým rozumem. Sní je totiž vaše srdce a to je neutišitelné.

Pan přitažlivý
Markétě je osmadvacet. Před šesti lety potkala Vojtěcha. Vysokého, ramenatého herce v lokálním divadle. Ona, která měla doma svého milujícího partnera, ovšem o půl hlavy menšího a nepříliš ramenatého. Pro Vojtěcha má slabost. Celých těch šest let. Dlouhých šest let. Párkrát se viděli na kafi, příjemně si popovídali a rozloučili se. Jednou k ní zašel na večeři. „Myslela jsem, že se zblázním radostí, ale vlastně ani sama nevím, co jsem od té večeře očekávala. Každopádně jsem byla ráda, když vše proběhlo ve vší počestnosti. Tedy tehdy jsem byla ráda, dneska už malinko lituju. Možná jsem totiž propásla svou jedinou příležitost se s Vojtou pomilovat. Ale kdo ví, asi to tak mělo být. Možná by pak mezi námi byly nějaké prapodivné rozpaky. Místo toho stále pokaždé, když se někde potkáme, cítím takové zvláštní jiskření. Napětí, které mě v tu chvíli paralyzuje a pár dalších nocí nutí snít o něčem, co se asi nikdy nestane. Svého partnera mám velmi ráda a nechtěla bych ho ztratit. Jenže tohle si nedokážu zakázat. Mám ale strach, že se některou z mých snových nocí prořeknu a budu muset vysvětlovat. Zatím se mi nestalo, že bych mluvila ze spaní, ale bojím bojím. Hádám, že žádný muž by nepřešel bez povšimnutí, kdyby jeho partnerka ze spaní vykřikla cizí jméno.“