Knihy a filmy (pochopitelně převážně ty hollywoodské) se hemží románky mezi kolegy, podřízenými a nadřízenými, sekretářkami a jejich šéfy... Velice barvitě popisují sex na kopírce nebo na pracovním stole včetně na zem se sypajících smluv a listin, v horším případě pak na toaletě (většinou dámské). Opravdu je ale vztah se spolupracovníkem, nebo dokonce se samotným „bossem“ taková výhra?

Románky mají zelenou
Statistiky mluví jednoznačně! Románek na pracovišti zažily celé dvě třetiny z nás. Některé lásky – zhruba každá pátá – skončily happy endem, další rychlou změnou zaměstnání. Hůře v průzkumech dopadají bohužel ženy. Až polovina z těch, které měly milostný poměr v práci, nakonec svoje místo dobrovolně opustila. To ovšem velmi ohrožuje kariéru jako takovou. Představte si, že byste již měla ve firmě silnou pozici, které se vzdáte a začínáte znova jinde... Podle průzkumu německých psychologů bereme vztah s někým z práce jako zcela běžnou věc. Samozřejmě jde o to, jestli partnera teprve hledáme, anebo už jednoho doma máme a kolega má být pouhým rozptýlením a ukrácením pracovní doby. Pro první skupinu je seznámení výhodou, alespoň pro samotný začátek. Vztahy mezi modelkami a fotografy, herečkami a režiséry, sestřičkami a lékaři jsou už známá kapitola. Mají se o čem bavit, znají stejné lidi, tráví spolu spoustu času... Ovšem jen než si začnou lézt na nervy. Koho by bavilo být s někým doma i v práci a diskutovat se stále o tomtéž?

Milujte se, ale nemnožte se!
Radost z lásky na pracovišti by měli mít hlavně šéfové. Je dokázáno, že šťastně zamilovaní jedinci se do práce těší a jejich výkony jenom rostou. Navíc se snaží dobře vypadat, lépe komunikují a často kolem sebe šíří opojnou euforii. Samozřejmě jenom do doby, než láska přeroste v touhu po dítěti a žena musí na mateřskou dovolenou. Také to však může mít další háček: zamilovaný jedinec by mohl být v tak silném stavu euforie, že by nebyl schopný komunikovat o ničem jiném než o své lásce, stále by snil, plánoval radostnou budoucnost, nebo by měl – jak se říká – „hlavu v pejru“ a nesoustředil by se vůbec na nic. Takový člověk skutečně firmě nemůže nijak prospívat. Někdy se ale situace vymkne kontrole podstatně dřív. Není to tak dlouho, co ve vinařické věznici museli na hodinu propustit vězeňskou lékařku. Její láska k odsouzenému zašla dál, než jí dovolovala pracovní smlouva. Ostatní kolegové ji nečekaně načapali zrovna ve chvíli, kdy se s vězněm oddávala hlasitým se-xuálním radovánkám přímo v ordinaci. V pracovní smlouvě ovšem bylo černé na bílém napsáno, že se smí s vězni stýkat pouze pracovně, jakékoliv jejich „touhy“ měla povinnost včas nahlásit.