Není žárlení jako žárlení. Existují situace, kdy se svíravému pocitu v žaludku a myšlenkám černým jako noc ubráníte jenom stěží. Že má vás partner novou kolegyni a najednou mu spolu s ní přibyla i práce a on se domů pravidelně nedostane dřív než v osm večer? A proč šel s vaší nejlepší kamarádkou vybírat vánoční dárek pro vás na třikrát? Situace normální, co většinou brzy odezní, aniž by se vracely v podobě fantazírování o jeho nevěrách…

Poznejte ji!
Jak je to ale s chorobnou žárlivostí? A hlavně s chorobnou žárlivostí u mužů? Co když vám manžel udělá scénu pokaždé, když vyrazíte v sukni nad kolena nebo se na vás na ulici usměje nějaký muž? Existuje jen malá šance, že se chorobně žárlivý muž někdy změní. Stejně jako alkoholik si pokaždé najde důvod se napít – jednou na radost, podruhé na žal – i žárlivec si v každé situaci najde důvod, proč vám udělat scénu. Zapomeňte na jakékoliv reálné důvody a vysvětlování. Žárlivý mužský je přesvědčený o své pravdě a nehne s ním vůbec nic. „Když jsem před lety přišla do Prahy studovat vysokou školu, seznámila jsem se s jedním nejmenovaným pánem. Záměrně říkám pánem, protože byl o nějakých patnáct let starší než já,“ vypráví Renata. „Že se jeho žárlivost jaksi vymyká normálu, mi došlo až po půl roce. Nejdřív mu vadilo, že nosím moc vysoké podpatky, pak že chodím se spolužáky po škole na pivo a nakonec mi prohledával tašku, kapsy u kabátu, o textovkách v mobilu ani nemluvě. Stále hledal něco, čím by mi dokázal, že ho podvádím. Samozřejmě na nic nepřišel, protože ani nic neexistovalo.“ Pro Renatu byla zkušenost se žárlivcem natolik silná, že několik měsíců po rozchodu obcházela muže obloukem. Učitelka Justýna zase vzpomíná, že žárlivé scény jejího partnera Petra začaly nenápadně. „Občas se ho dotklo, že jsem šla do kina s kamarádkou, než abych byla s ním doma. Myslela jsem, že mě tak moc miluje a chce se mnou trávit každou volnou chvíli. Jenže Pavel mě postupně ‚odstřihl‘ od většiny kamarádek. Chtěl, abych z práce chodila rovnou domů. Neměl rád, když jsem zašla jen tak na nákupy. Když jsem se musela nečekaně zdržet v práci, byl úplně hysterický. Několikrát se mi dokonce stalo, že mi udělal ve škole přepadovku, jestli tam opravdu jsem. Propadala jsem se hanbou.“ Poslední kapkou před rozchodem bylo, když Pavel chtěl, aby Justýna přestala pracovat úplně. „Došlo mi, že tohle opravdu není v pořádku. Problém nebyl v penězích. Nechtěla jsem skončit v Pavlově zlaté kleci, musela jsem na svobodu.“