Není to tak dlouho, co jsem se dočetla o muži, který znásilnil dvacet osm žen – a dostal sedm let vězení. Svoje nebohé oběti přepadával většinou ve výtahu panelového domu a nutil je k nejrůznějším sexuálním praktikám. Povedené na tom je, že po vynesení rozsudku prohlásil: „Já jsem to vlastně ani nepotřeboval. Měl jsem ženu, děti, auta, milenky… Ale potom se to u mě tak rozjelo, že už se to prostě nedalo ubrzdit…“ Milý pane X, částečně vás chápu, u mne se to taky rozjelo…, že bych si z vás tedy vzala příklad a začala obtěžovat muže ve výtahu? Představa, že bych se v jedoucí zdviži neomaleně vrhla neznámému, překvapením strnulému muži na poklopec, je celkem lákavá. Knoflíky by mě mohly trochu zabrzdit, pravda, lepší by byl v tomto případě zip… Možná že bych to měla začít doma po večerech trénovat. Pověsila bych si na ramínko pánské kalhoty, zahákla za kliku u dveří, do ruky vzala stopky – a šla na to. Rychlost rozepnutí poklopce: tři patra. Nepřichází v úvahu. Dvě patra, to už je lepší. Půl patra – výhra!

Vlastně – jsem náruživá násilnice, jaképak rozepínání? Budu potajmu zkoumat, jak nejlépe takové knoflíky urvat, jaký k tomu potřebuji úhel, vzdálenost, sílu trhnutí… Když se ale nad takovou povedenou akcí více zamyslím, bohužel zjišťuji, že trénink by byl jen marněním času – dostat násilím chlapa je nejspíš pouhopouhá utopie. Nebo snad znáte ženu, která by byla odsouzena za znásilňování desítek mužů ve výtahu? Ve výtahu to určitě nebyla žádná, a pokud se podařilo nějaké chtivé amazonce vynucený akt lásky dokonat až do konce, ráda bych se s ní osobně seznámila. Muž to má jednoduché – ale co my, slabé ženy? Za prvé muže málokdy dokážeme přeprat, za druhé se musíme přes všelijaké nástrahy v podobě pásků a knoflíků dostat do jeho poklopce, za třetí jsme většinou menší a nejsme tedy chráněny shora, takže nás může snadno bacit po hlavě…, a pak to nejdůležitější: jak znásilnit pána tvorstva, když se mu mezi nohama ten jeho bimbá – místo aby hrdě stál?

Sex ráno, v poledne i večer…
Ať se u mne rozjelo cokoli – zkrátka nevím, co s tím mám dělat. Oficiální partner mi momentálně chybí, s milencem číslo jedna jsem to nedávno trochu neuváženě rozpustila, číslo dvě je k dispozici, jenom když neseká obrovitánskou zahradu, není na dlouhé procházce se psem nebo nečistí své rodině bazén, číslo tři chce v poslední době tak akorát chodit na večeře a akce výtah mi přijde nereálná… Tedy, ne že by mi ten sex zas tak strašně moc chyběl, jenomže…, právě včera jsem úplnou náhodou byla v kavárně svědkem srdceryvné diskuse několika žen – nebo spíš jsem si vyslechla analýzu jejich sexuálního života. A musím uznat, stálo to za to!