Sešla jsem se s kamarádkou, úspěšnou dvaatřicetiletou ženou. To je věk, řekla mi, kdy už si nelze užívat svobodu s čistou hlavou, protože je ve dne v noci zahlcena otázkami: Proč jsem sama? Jsem snad moc náročná? A jak nebýt, když v pátek večer není v baru ani jeden jediný NORMÁLNÍ chlap? „Možná to chce snižovat kritéria,“ odpověděla jsem v žertu. Ale pak si uvědomila, že na tom něco bude… Existuje názor, že za ženskou osamělost může zvláštní sociální vlnobití v naší společnosti. České ženy se tradičně vdávaly za muže vzdělanější a tedy úspěšnější, než jsou ony, ale v poslední době se situace změnila. Vzdělaní a úspěšní muži se totiž zhlédli v asistentkách, prodavačkách, kadeřnicích – zkrátka v ženách, o kterých předpokládají, že jim nebudou konkurovat a budou vytvářet rodinné zázemí v původním smyslu slova. Kariérově méně úspěšní muži tak zůstávají single – ženy s odpovídajícím společenským statutem si odvedli domů jiní. Kromě nich však zůstává sama i početná skupina úspěšných žen, které rovněž nemají kde brát. Tyto dvě skupiny se skoro nepotkávají, takže se asi těžko dají dohromady – nehledě na to, jak by to fungovalo. Je pochopitelné, že ženy na vysokých pracovních postech touží po mužích ještě úspěšnějších a od vztahu očekávají spíš vzájemné propojení světů ve všech oblastech života než roli manželky a matky. Jenže kde takové muže brát? Na druhou stranu, mnohé ženy si za svou osamělost mohou samy. Mají od mužů doslova směšná očekávání…

Nároky: nemoc dnešní doby!
Psycholožka Martina Trojanová se s ženami, které na muže kladou vysoké nároky, setkává ve své poradně poměrně často. „V mé praxi však není moc žen, jejichž vysoká očekávání by vycházela z nevyrovnanosti a tedy z toho, že vlastně nevědí, co chtějí. Naopak. Většina z nich si své vysoké nároky uvědomuje. Mohou si dovolit být náročné… Zvládají svůj osobní i pracovní život a nehledají muže ze zoufalství, protože ho potřebují. Už to samo o sobě je vysoký nárok,“ upozorňuje. Jistou roli ve vysokých očekáváních hraje i společenský tlak na ženy. Musejí být elegantní, umět se chovat, být perfektní v práci, zkrátka a dobře – musejí na sobě makat. A většina z nich to dělá, protože nevzdělanost a zanedbanost se jim nepromíjí. Na rozdíl od špatně oblečených a hrubých mužů, kterých je kolem nás denně habaděj. Můžeme se ženám vůbec divit, že odmítají navazovat partnerství s takovými muži? Vysoké nároky jsou podle Martiny Trojanové v pořádku. Problém je s těmi extrémními, až přemrštěnými. A taky s tím, jak jedny od druhých odlišit: Stojím ještě nohama pevně na zemi, nebo už je mé očekávání směšné? „Posoudit, zda jsou nároky některé ženy extrémní, lze obecně opravdu těžko. Každá žena si ale může odpovědět sama – jestliže se ve svém životě setkává s mnoha muži a přitom si žádného z nich vedle sebe nedokáže představit, pak je zřejmě na čase se zamyslet.“