­­­­­­Sice ho pustila k vodě, ale zůstali přáteli. Oba chtějí dítě. Tak proč by si vlastně potomka nepořídili spolu? Nějak takhle uvažovala moje kamarádka Alice, když se loni rozhodla otěhotnět se svým nezodpovědným a sobeckým bývalým. Ne, nevrátili se k sobě a ani to nemají v plánu. Prostě se jen dohodli, že Alice vysadí antikoncepci a začnou spolu (dočasně) zase spát. „Věděla jsem, že bych s ním už nechtěla žít, ale když jsem s něčím potřebovala pomoct, volala jsem jemu. Takže s kým jiným jsem vlastně měla otěhotnět? Bylo mi pětatřicet a nechtělo se mi riskovat, že toho ideálního potkám třeba až ve čtyřiceti, kdy už se mi s ním nepodaří otěhotnět,“ popisuje důvody, které ji přiměly uzavřít s bývalým partnerem nezvyklou dohodu. Ta zněla: „Budeme spolu spát, dokud nepočneme dítě. Pak si půjdeme každý po svém a klidně si můžeme najít nové partnery. O mimino se budeme starat společně tak, jako to dělají rozvedení rodiče.“ Možná takovou dvojici také znáte. Každé třetí dítě se dnes v Česku rodí mimo manželství, ale to už nikoho nepřekvapí. „Roste podíl těch, kteří věří, že dítě může stejně dobře vychovávat jeden rodič jako oba,“ uvádí socioložka Dana Hamplová a její kolegové v knize Děti na psí knížku.

1. případ: „Zvládnu to sama.“
„Ženy, které si pořizují dítě s mužem, s nímž neplánují společnou budoucnost, nemůžeme házet do jednoho pytle,“ tvrdí psycholožka Alexandra Doležalová z pražského Institutu partnerských vztahů. „Jde o různé případy s rozličnými motivy.“ Podle psychologů byste se měla sama sebe zeptat: „Proč chci dítě s mužem, se kterým neplánuju společnou budoucnost?“ Pokud usilujete v první řadě o potomka, odborníci na duši vám dávají zelenou. Jestliže vám ale jde hlavně o vztah s dotyčným mužem (chcete ho k sobě připoutat nebo ho prostřednictvím dítěte citově vydírat), řítíte se do problémů. Sociologové dělí svobodné matky na nedobrovolně svobodné (partner si je nechtěl vzít, byl ženatý nebo je opustil), liberální (mají stálého partnera, ale manželství považují za formalitu) a pragmatické (vztah s otcem dítěte jim neklapal, a tak jim připadalo jednodušší se k němu nevázat). Právě ženy z poslední skupiny bývají o samotě s dítětem nejspokojenější. Patří k nim i moje kamarádka Alice z úvodu článku. „David by mi život jen komplikoval,“ vysvětluje. Necítí se jako oběť, kterou si otec jejího dítěte nechtěl vzít. Věřím, že než aby se schopná žena starala o dítě a ještě o neschopného partnera, raději zvolí cestu, která obnáší to, že se bude starat pouze o dítě.“ Ještě než se rozhodnete počít potomka s bývalým nebo třeba se ženatým milencem, vezměte v úvahu svůj věk. V pětadvaceti máte spoustu času na testování protějšků a hledání chlapa, s nímž byste založila rodinu. Ve vyšším věku už je všechno jinak. „Je pochopitelné, že žena, které se blíží čtyřicítka, je ve stresu, že své šance porodit potomka promešká