Obojí může mít něco do sebe. Důležité je, co od mileneckého vztahu kdo očekává a s jakými představami do něj vstupuje. Jestli hledá vášeň, nebo touží po přátelství a chce zahnat osamělost. Zeptali jsme se několika žen, čemu dávají přednost a proč. Vztahům na několik let, nebo příležitostným bokovkám?

Méně rizika
„Bokovkám,“ říká bez zaváhání Petra, které je dvaatřicet, pracuje jako průvodkyně a tlumočnice a momentálně je nezadaná. Partnera si hledá nastálo, milence chce jenom na chvíli. „Už mám za sebou pár zkušeností a většinou poznám, jestli je ten který vztah perspektivní, nebo jestli nemá budoucnost. Pokud vidím, že žádnou budoucnost nemá, nepokračuju v něm moc dlouho. Ukončím ho, jakmile cítím, že se vyčerpal a že už mi nic nedává.“ Protože je Petra nezadaná, v současné době nikomu nevěrná není. S krátkodobou nevěrou má však zkušenosti. Dlouhodobé by se prý vyhnula.

„Milenecké vztahy, které trvají moc dlouho, jsou pro vztah nebezpečné. Zažila jsem takový případ u své kamarádky. Ona vlastně neměla partnera a milence, ale dva partnery. Pouze byl jeden veřejný a druhý tajný. Ale prožívala s ním regulérní partnerský vztah se zamilovaností, se všemi krizemi i hádkami. Bylo to pro ni vyčerpávající, ale neuměla ani jeden vztah ukončit. A když nevěra praskla a partner zjistil, jak dlouho probíhala, strašlivě se na ni naštval. Od té doby na ni nepromluvil. Nejvíc mu vadilo, že mu soustavně několik let lhala. To není jako bokovka. Krátkodobé nevěry jsou samozřejmě pořád nevěry, ale podle mého názoru jsou s nimi spojená mnohem menší rizika. Méně raní vás i partnera, když už prasknou. Já osobně bych měla pochopení pro úlet. Ale určitě bych neměla pochopení pro velkou, několikaletou lásku, kterou by můj partner prožíval s jinou ženou. Bokovka by mě jenom naštvala a mrzela, ale asi bych ji dokázala překonat. V žádném případě by mi nerozházela psychiku natolik, abych se bála začít si další vztah. K úletům prostě dochází, není důvod si namlouvat něco jiného. A můžou potkat i ty, kteří proti nevěrám nejvíc brojí.“