2. října 2017
Nevěru kategoricky odsuzují ženy, které ji nezažily (nebo neodhalily). Kdo s ní měl tu čest, bývá smířlivější. Ví, že to není tak jednoduché. Důkazem jsou vaše příběhy...
1 / 3

K nevěře je třeba přistupovat racionálně

Na začátek je nutné říct, že nesnáším šmírování v jakékoli podobě. S mužem jsme skoro 30 let a máme celkem harmonický vztah, hodnotila bych ho jako vyrovnaný se správnou dávkou úcty a důvěry k tomu druhému. Jednou si manžel měnil starý mobil za nový a požádal mě, abych v telefonu vyhledala fotografie, nebyl si jistý, zdali se překopírovaly ze starého telefonu. Jak tak listuju v pozůstatcích z minulosti, do očí mě praštila věta pornografického charakteru. Naprosto paralyzovaná jsem zprávu otevřela, přečetla a nestačila se divit. Můj muž si, zřejmě z ješitnosti, uložil tuto pikantní, velmi osobní zprávu, která jasně poukazovala na intimní setkávání, a ta se mu překopírovala také. Byla jsem omráčená tímto zjištěním, ale zpráva byla již staršího data, rozhodla jsem se to neřešit. Už jen to, že bych měla přiznat, že jsem zabloudila do jeho osobních věcí, mě vyděsilo. V hlavě jsem si to srovnala, protože každý člověk může takhle zabočit, a myslím, že by byla škoda narušit náš sehraný pár. Některé informace je lépe vymazat. Daniela (36)

Dala jsem manželovi druhou šanci

Právě procházím obdobím, kdy jsem manželovi dala druhou šanci po tom, co skoro tři měsíce „řešil“ s údajnou kamarádkou její manželství. Moje prvotní reakce byla odejít z domova i přesto, že máme dvě děti a jsme v nelehké finanční situaci. ­Dostala jsem spoustu rad, ale dala jsem na své pocity… Chyba byla na obou stranách a bylo důležité si to uvědomit. Manželovi došlo, o co by přišel a jak mi ublížil. Odpustila jsem mu a snažíme se to slepit. Není to jednoduché, vždy zůstane pocit nejistoty, ale to je to, co vztah posiluje. ­Nikdy neříkej nikdy. Martina (36)

1 / 3