Ješitnost není výhradně vlastností mužů. Že se vám tohle konstatování nelíbí? Ale vždyť na tom nic není. Já se ke své ješitnosti otevřeně přiznávám. Samozřejmě ne denně. Jednou jedinkrát jsem od muže slyšela, že lepší orální sex už nikdy nezažije, a mému egu to dalo takovou ránu! Útěchou mi bylo, že jsem byla jednou z těch, které se na jeho vysněném prožitku podílely… Další podrobnosti jsou vedlejší. Chtěla jsem tím pouze naznačit jistou maličkost. Že být nejlepší je povznášející pocit. Být druhá už je vlastně potupa. Jen si vzpomeňte na Básníky: „Štěpánku, Emil je jednička, ale tys byl první…“ A být třetí? Národní tragédie! V něčem jsme holt my ženy stejné jako muži… Abychom tedy byly vždy jen zlaté, několik chlapíků jsem vyzpovídala. Nuže! „Byla nejlepší milenka, protože…?

…řekla, co přesně chce!“
„Většina dívek a žen je plachá nebo se stydí dát jen trochu najevo, co se jim vlastně líbí. Jedna nebyla,“ říká muzikant Daniel. Je mu osmadvacet a přiznává, že své milenky přestal počítat, jakmile se dostal k číslu padesát (jen jestli nepřehání!). „Když si to teď znovu vybavuju, vlastně to byla taková učitelka. Jednou řekla: ‚Chci být nahoře.‘ Jindy: ‚Chci, abys mi to udělal zezadu.‘ Ve své podstatě jsem nikdy nepochopil, jestli je to takový diktátor nebo jestli se jí nelíbilo to, co jsem v danou chvíli dělal, a byl jsem tedy za naprostý pako. Ale fungovalo to. Je snad něco důležitějšího?“