Samozřejmě že máte právo ptát se, na co chcete. Můžete svého (i cizího) podezřelého posadit na židli, pár hodin mu nedat pít, mířit do očí stowattovou žárovkou a ostrým nalakovaným nehtem. Můžete své otázky zavinout do uvolněné konverzace na právě zmačkaném prostěradle. Nebo je vystřelíte společně se šampusovým špuntem nad svíčky a vařené humry. Možná je jen tak plácnete, ani nevíte proč, a odpověď vás začne doopravdy zajímat, až když zaznamenáte naprostou informační zácpu na opačné straně obývacího pokoje. Projevuje se různě – nezkušení rozpačitě mlčí nebo koktají záchranné fráze, rozkolísaných osobností se zmocní amok a my, kdo jsme zvyklí lhát s poměrně chladnou hlavou, sestrojíme několik souvislých vět. Výsledek je vždy stejný: nedozvíte se nic. Samozřejmě, jestliže vám leží v hlavě problémy s turbodmychadlem, chcete si porovnat oblibu poloh nebo vás zajímají neúspěchy našich přátel, jen do toho, ptejte se. Očekávejte poutavou přednášku natlakovanou přesnými informacemi v rozsahu, který by uspokojil i kšandy Larryho Kinga nebo inkviziční tribunál. Jenže vy občas vypálíte dotaz, který nejen nemíří do černého, ale dokonce úplně mine terč a s nechutnou razancí zasáhne vašeho spolubydlícího těsně pod pasem. A to se nesmí ani v boxu. Pravdivá odpověď by možná podobně účinkovala na vás. Chápejte, já nemám nic proti upřímnosti a podobně úctyhodným vlastnostem. Chci vám jen naznačit, že někdy je lepší nevyzvídat. Pro vaše i svoje dobro jsem sestavil seznam nejhorších faulů s otazníkem na konci, jimiž docela nadějný zápas změníte v brutální citovou rvačku.

Zakázaná otázka č. 1: Na co myslíš, brouku?
Umění číst myšlenky představuje jistě vzrušující dovednost, ale jestli ji neovládáte, můžete si gratulovat. Buďte ráda, že do zarostlé lebky vidíte jen občas. Čerstvě provdaná kamarádka Jitka má s touhou dobývat se pod temeno svého manžela zneklidňující zkušenosti: „Ležela jsem pod ním jako pod misionářem a pozorovala, jak se nade mnou snaží. Měl zavřené oči a najednou se úplně krátce zasmál a hned zase pokračoval. Jenže mě hrozně zajímalo, co mu v takové chvíli připadalo tak směšné, chápeš. Tak jsem ho shodila a dlouho otravovala, až to vyklopil. Myslela jsem, že ho zabiju; nejdřív tvrdil, že myslel na mě a že se usmál samým štěstím a podobné nesmysly, ale nakonec se přiznal. Přehrával si v hlavě scénky s Mr. Beanem a napadlo ho, jak asi vypadá Bean při sexu. Spí se mnou a myslí na chlapa s tak příšerně chlupatými nosními dírkami. Je vůbec normální?“ Obávám se, že naprosto. Člověka někdy napadají věci, které by od sebe ani nečekal, a osobně si myslím, že Jitčin muž zastíral komikem něco docela jiného.
Co má v hlavě doopravdy: Pravděpodobně nějakou výživnou scénu z porna, kterou viděl při poslední pánské jízdě, nebo vaši vyvinutou kamarádku. Bean se tam jen tak připletl.