28. července 2018
Rádi se dojímáme nad milostnými songy typu Power of Love, jenže podle vědců je milostné vzplanutí ve skutečnosti jenom chemický proces. Souhlasíte?

Běžně se říká, že mezi lidmi buď „funguje“, nebo „nefunguje chemie“. A když nám pak do vyčpělých chemických rovnic vnese bouřlivé reakce někdo další, ­často (nepochopitelně) bouráme fungující partnerství a běžíme, kam nás hormonální vlnobití žene. Zkrátka si nemůžeme pomoct…

Při poslechu přednášky Petera Szolcsányiho o milostné chemii na TEDx Košice 2013, mě napadlo, co by na tuto chemickou prózu řekly čarodějnice míchající kouzelné nápoje lásky. Přihlásily by se ke studiu chemie?

Hlavními spouštěči bouřlivých reakcí jsou hormony. U mužů zejména testosteron a u žen estrogen. Ženy však testosteron v menší míře produkují také a je zajímavé, jakou roli ve sbližování hraje.

U muže na prvním rande jeho hladiny klesají a s nimi se snižuje i agresivita. U žen testosteron naopak narůstá a s ním stoupá i ženina odvaha, vyzývavost a chuť pustit si muže blíž k tělu. ­Estrogen se pak stává palivem ženské smyslnosti. Na hormonální hladiny působí i typické tělesné pachy, které jsou přes všechny deodoranty a mýdla ­stejně unikátní jako otisk prstu a dokážeme je cítit na několik metrů daleko. Mají sloužit zejména k tomu, aby si co nejvíc „­voněli“ lidé s rozdílným genofondem. Vzhled protějšku tedy nehraje primární roli, leda v tom, že v nás na dálku vzbudí zájem si tu atraktivní bytost prozkoumat blíž. Je však prokázáno, že užívání antikoncepce umí čich oklamat, proto po jejím vysazení u žen často dochází k rozčarování nad životní volbou.

Embed from Getty Images

Ale pokud si dva doposud cizí lidé voní, vztah velmi rychle nabírá vášnivé grády. Na scénu vstupují další chemičtí kouzelníci – neurotrasmitery – a jiní se stahují do pozadí. Fenyletylamin (chemický vzorec C8H11N), vyráběný limbickým systémem, rozjíždí radost a těšení, ale také trému a stres, při němž nadledvinky vyplavují adrenalin.

Dopamin buší do zblbnutí do euforických ­bubnů a v jeho rytmu opakovaně křepčíme v příjemných aktivitách a většinou nemyslíme na nic jiného. Mladí se ne­učí, starší se nesoustředí, zamilovaní bez ohledu na věk ztrácejí zájem i o ­jídlo a spánek a v hlavě mají jen milovanou bytost. Napomáhá tomu i extrémně snížená hladina serotoninu, která připomíná stav lidí stižených obsedantně kompulzivní poruchou. Jen s tím rozdílem, že zamilovaní muži i ženy se místo nutkavého mytí rukou, kontroly spotřebičů či úklidu zaměřují pouze na objekt své touhy. Jsou vlastně tak trochu blázni a jako takoví ani trochu netouží se svým stavem něco udělat.

Ti zkušenější už vědí, že se zamilovanost se svými extrémními nároky na tělo i na duši nedá dlouho vydržet. A taky, že bohužel či bohudík brzy přejde. Prostě limbický systém toho už má po dvanácti (u extrémně odolných jedinců asi po třiceti) měsících tak akorát dost a přestane vylučovat fenyletylamin. A pak jsou dvě možnosti – hledat další hormonální erupce (láska jakožto chemický proces si za podpory romantických filmů pěstuje i své „závisláky“ putující ze vztahu do vztahu), nebo se zklidnit a z bouřlivých vln se vydat na klidnější, dlouho­do­bější plavbu.
Předpokladem tohoto scénáře je prozaický fakt, že mozek obou zúčastněných, konkrétně hypofýza, začne vylučovat oxytocin, hormon důvěry. Ten má i jiné funkce, jako je třeba rozjezd po­rodu nebo laktace u žen, ale také umí potlačit strach z neznámého. Pod jeho vlivem mužova blízkost ženě dodává ­pocit bezpečí a spouští vůči němu podobné ochranné instinkty jako vůči dítěti. Přispívá i k tomu, že se partneři spolu cítí dobře.

Co ser v těle a duši zamilovaného děje dál? To se dozvíte v článku v aktuálním vydání Ženy a život, které je právě v prodeji. Přejeme příjemné čtení!