20. srpna 2017
Každý muž prochází od chvíle, kdy vás poprvé spatří, čtyřmi stupni zamilovanosti.

Hlavou se vám prohánějí tuny otázek. Proč nevolá, když vám ještě včera četl do telefonu své čerstvě sesmolené básně, pochopitelně o vašich očích a jiných částech těla? Kdy konečně přizná, že vás miluje? A bere vás dva jako pár, nebo jako veselé kamarády na sex? Na druhé straně – přiznejte si, že vás tahle nejistota a okousané nehty vlastně docela baví.

Nicméně už jste se nechala příjemně i nepříjemně překvapit tolikrát, že teď máte pro změnu chuť na pár srozumitelných zpráv. A stačí pár správných informací a muži se pro vás stanou stejně čitelnými jako ohmataná knížka pohádek! Takže na chvíli zapomeňte na rozervanou milostnou poezii a pohledy oknem na osamělou lucernu. Řeč bude o hormonech, chemických reakcích v mozku a rozšmajdaných pantoflích. Plus o čtyřech fázích mužské zamilovanosti. Takže: jste připravená?

1. „Co vidím, to chci!“

Ano, trefila jste se – je jako harant před hračkářstvím. A vy představujete krásné autíčko, které mu do potrubí vypustí takovou dávku testosteronu, že se dočasně zblázní. Vidí vás všude, kam jeho chemicky upravené oko pohlédne: v pivní sklenici, na obloze a dokonce i na vnitřní straně víček. V tomhle období způsobujeme nejvíc nehod, protože pochopitelně cloníte i čelní sklo. V mozku nám běží program s pracovním názvem „láska na první pohled“, ale nejspíš chápete, že skutečnou lásku tenhle stav připomíná jen velmi okrajově.

Prozatím se totiž nezamiloval do vás, ale výhradně do svého pohledu. A ani vás nemusí zastihnout ve vrcholné formě. Stačí jediný pohyb, zvlášť půvabné poškrábání za uchem nebo pohození hlavou, a je tu požár. Například já jsem se asi tak potřetí zamiloval až ve chvíli, kdy si daná slečna rozpustila vlasy. Ve škole jsem ji napřed potkával pár let, ale testosteron zůstával v klidu. A nijak zvlášť se nebouřil, ani když jsem ji po maturitě víceméně z nouze pozval na oběd, protože kamarádovi do toho něco přišlo.

No a cestou jsem ji v jednom průjezdu požádal, jestli by si nemohla zničit svůj houskový cop a rozpustit si vlasy. Najednou přede mnou nestála slušňácká panenka, ale něco…, no, to se ani nedá popsat. Na příštích pár týdnů jsem měl o sny postaráno i ve dne a pak následovaly všechny další fáze. Jenže většinou u prvotního čistě výtvarného poblouznění zůstane a vy ani nemusíte tušit, co jste způsobila.

Ano, ty dlouhé pohledy a mírně pokleslé brady, které zachytíte v hospodě, ve vlaku, kdekoliv. Zatímco vy v klidu odcházíte, za vámi trpí zničený chudák, jehož čeká pár hodně dlouhých nocí. Já jsem takhle šel po Smíchově a přede mnou dívka v květované sukni, béžovém triku a s kaštanovými vlnitými vlasy na ramena. Do tváře jsem jí neviděl, ale v její chůzi bylo něco tak zvláštního, že si tohle krátké video přehrávám ještě dnes. Tímto žádám dívku, která šla asi před rokem ulicí U Mrázovky a pak odbočila po schodech nahoru do jednoho z domů, aby se přihlásila. Chápete?