Hlavou se vám prohánějí tuny otázek. Proč nevolá, když vám ještě včera četl do telefonu své čerstvě sesmolené básně, pochopitelně o vašich očích a jiných částech těla? Kdy konečně přizná, že vás miluje? A bere vás dva jako pár, nebo jako veselé kamarády na sex? Na druhé straně – přiznejte si, že vás tahle nejistota a okousané nehty vlastně docela baví.
Nicméně už jste se nechala příjemně i nepříjemně překvapit tolikrát, že teď máte pro změnu chuť na pár srozumitelných zpráv. A stačí pár správných informací a muži se pro vás stanou stejně čitelnými jako ohmataná knížka pohádek! Takže na chvíli zapomeňte na rozervanou milostnou poezii a pohledy oknem na osamělou lucernu. Řeč bude o hormonech, chemických reakcích v mozku a rozšmajdaných pantoflích. Plus o čtyřech fázích mužské zamilovanosti. Takže: jste připravená?
1. „Co vidím, to chci!“
http://gty.im/829908-001
Ano, trefila jste se – je jako harant před hračkářstvím. A vy představujete krásné autíčko, které mu do potrubí vypustí takovou dávku testosteronu, že se dočasně zblázní. Vidí vás všude, kam jeho chemicky upravené oko pohlédne: v pivní sklenici, na obloze a dokonce i na vnitřní straně víček. V tomhle období způsobujeme nejvíc nehod, protože pochopitelně cloníte i čelní sklo. V mozku nám běží program s pracovním názvem „láska na první pohled“, ale nejspíš chápete, že skutečnou lásku tenhle stav připomíná jen velmi okrajově.
Prozatím se totiž nezamiloval do vás, ale výhradně do svého pohledu. A ani vás nemusí zastihnout ve vrcholné formě. Stačí jediný pohyb, zvlášť půvabné poškrábání za uchem nebo pohození hlavou, a je tu požár. Například já jsem se asi tak potřetí zamiloval až ve chvíli, kdy si daná slečna rozpustila vlasy. Ve škole jsem ji napřed potkával pár let, ale testosteron zůstával v klidu. A nijak zvlášť se nebouřil, ani když jsem ji po maturitě víceméně z nouze pozval na oběd, protože kamarádovi do toho něco přišlo.
No a cestou jsem ji v jednom průjezdu požádal, jestli by si nemohla zničit svůj houskový cop a rozpustit si vlasy. Najednou přede mnou nestála slušňácká panenka, ale něco..., no, to se ani nedá popsat. Na příštích pár týdnů jsem měl o sny postaráno i ve dne a pak následovaly všechny další fáze. Jenže většinou u prvotního čistě výtvarného poblouznění zůstane a vy ani nemusíte tušit, co jste způsobila.
Ano, ty dlouhé pohledy a mírně pokleslé brady, které zachytíte v hospodě, ve vlaku, kdekoliv. Zatímco vy v klidu odcházíte, za vámi trpí zničený chudák, jehož čeká pár hodně dlouhých nocí. Já jsem takhle šel po Smíchově a přede mnou dívka v květované sukni, béžovém triku a s kaštanovými vlnitými vlasy na ramena. Do tváře jsem jí neviděl, ale v její chůzi bylo něco tak zvláštního, že si tohle krátké video přehrávám ještě dnes. Tímto žádám dívku, která šla asi před rokem ulicí U Mrázovky a pak odbočila po schodech nahoru do jednoho z domů, aby se přihlásila. Chápete?