Scénář velmi lidský. Vztahy se mění. Zamilujete se, je tu emoce, které říkáme láska, stav, kterému zase zamilovanost. Pomíjivost však vládne světu. Emoce se mění a přelévají jako voda. To, čemu dnes říkáte láska, může být zítra nenávist. Jak se to stane? Snadno. Ne každý z nás se dokáže s proměnlivostí emocí a jevů vyrovnat. Máme své představy, svá očekávání. Když jsou plněny, láska kvete. Jenže pak se stane, že plněny nejsou. Bezpodmínečná láska totiž příliš lidská není. Snad je záležitostí andělů a osvícených. Možná i některých maminek. Ale mezi mužem a ženou probíhá většinou komplikovaný „emoční guláš“, plný podvědomých očekávání, představ, jak by to mělo být, jaký by ten druhý měl být.
NENÁVIST PO LÁSCE
Třeba jste si bláhově představovala, že spolu budete už napořád. Dala jste do toho vztahu úplně všechno – pozornost, lásku, obětovala jste, co se dalo. Zdálo se, že mu to dělalo radost a že vás miluje. Koupili jste spolu byt, udělali si děti. Jenže on vám pak najednou řekne, že už jste nudná. Že potřebuje (nebo už dokonce má) někoho mladšího. Staršího. Zábavnějšího... Nebo naopak. On vás šíleně miluje, zahrnuje květinami, dělá, co vám na očích vidí. Baví vás jeho tělo. Sem tam i jeho řeči. Jenže přijde den, kdy se ze vrušení stane nuda. Celý ten jeho tyátr včetně jeho penisu vás omrzí. Řeknete mu, ať už vám nevolá... Jeho láskyplné chování se promění k nepoznání. Předtím jste byla jeho „miláček, holčička, koťátko“. Dnes jste ta „kurva, děvka, svině, zrádkyně...“ Dostáváte od něj hnusné esemesky a před dveřmi vám kurýr nechává krabici s kravatami, které jste mu dala. Soudíte se o děti i o byt, ten, se kterým jste se milovali, je najednou vaším úhlavním nepřítelem. Už si ani nedovedete nebo nechcete vzpomenout na to hezké, co jste spolu prožili.
KDE SE TA ZLOBA BERE?
Psycholog Milan Nakonečný v jednom ze svých článků na toto téma píše: „Nenávist je opakem lásky a vyvstává jako reakce na emocionálně velmi zraňující (například přerušení vztahu v lásce) nebo existenci ohrožující zážitky. Vzniká snaha po zničení objektu utrpení, objektu hněvu.“ Zkrátka milujete, jste následně zranění a to bolí. Trpíte. Místo toho, aby emoční pouto k dotyčnému nebo dotyčné zmizelo, změní polaritu. Z přitažlivosti je odpor. Duševní bolest je stav nepříjemný a mentální systém se podvědomě brání utrpení. Proto ta touha po zničení objektu utrpení. „Nenávist funguje jako určitá forma obrany,“ je přesvědčen Milan Nakonečný i mnoho dalších psychologů. Nenávist je totiž vůbec všeobecně nejvíce spojována s hněvem a nepřátelstvím, spojuje se však i s dalšími emocemi – opovržením, rozmrzelostí, podrážděností a s řadou forem agrese (násilím, krutostí, ponižováním či posměchem).
