14. dubna 2011
Jak dokáže ovlivnit vaše vztahy s kamarádkami to, že vy dítě máte a ony ne? Jaká přátelství obstojí?

Maminku kamarádky vaší dcery byste si za kamarádku nikdy sama nevybrala, nicméně vídáte se skoro denně. Co jiného vám zbývá, když si vaše Helenka se Zuzaninou Rozárkou tak rozumí? A tak skoro každý den voláte Zuzce, jestli půjde po školce do dětského koutku (vy si tam dáte kafe a holky budou na tobogánu) nebo do ZOO (holky se spolu tak rády vozí v tramvaji u králíčků…). Zuzka není protivná, ale vaše krevní skupina to také není. Baví ji úplně jiné věci, s knížkami o životě a filosofickými úvahami u ní neuspějete. Nanejvýš tak s televizními seriály a s příběhy z červené knihovny. A tak se snažíte najít aspoň nějakou společnou notu. Děti. Vaření. Módu a šminky. Povrchní plky o chlapech.

To, že máte milence, na Zuzku vybalit nemůžete. Je ze staré školy… Zatímco si holčičky spolu tak krásně hrají, vy vedete nemastné neslané rozhovory, které kloužou po povrchu. Se svými starými kamarádkami, se kterými to po povrchu neklouzalo a se kterými byste mohla klidně do detailu rozebírat, jak vznikl vesmír nebo jak milenci provádíte orální sex, už se vídáte velmi zřídka. Buď mají starší chlapečky, nebo žijí jinde, anebo děti ještě nemají. S dítětem do zahulené kavárny nepůjdete. A vaše stará dobrá kamarádka kouří dvě krabičky denně a určitě nehodlá sedět v nekuřácké cukrárně s dětským koutkem. Ach jo.

Jak se nezbláznit?
Berte to jako jednu ze životních etap. Vše je pomíjivé. I pískovišťové období. Těch pár let to sem tam s rodiči jeho kamarádů vydržíte. Nezapomínejte však na své staré přátele. Udělejte si na ně čas, i kdyby vás to mělo stát určité nepohodlí. Kolegyně Eva mi vyprávěla svůj příběh. Se svou dobrou kamarádkou se svého času vídala i několkrát týdně, jenže pak se jí narodilo miminko a ona se odmlčela. Ačkoli se Eva několikrát pokoušela ji kontaktovat, vždycky marně, kamarádka byla tu na chatě na horách, tu měla nemocné mimi… Pak už bylo Evě trapné se vnucovat. Přestaly se nejen vídat, ale i telefonovat, psát si maily… Teprve loni, když se Evě narodil syn a její kamarádka se to doslechla, jednoho dne zavolala: „Ahoj! Teď, když už máš dítě i ty, se zase můžeme stýkat…“

Zvláštní přístup… Že vy máte dítě a někteří z přátel ne, neznamená, že musíte nutně zaplout do rodinného modelu a je úplně vynechat. V rámci svého duševního zdraví a pohody je nevylučujte ze hry! Vždy se najde místo, kam se dá zajít, aby byly spokojené děti i vy. Jen chtít ho najít. Moje nejlepší přítelkyně nemá děti, a vídáme se často – moje dcera ji miluje stejně jako já, a ona zase miluje ji. Její svobodný duch je osvěžením pro unavenou matku a naopak – moje mateřství a vztah s dítětem ji také něčemu učí. Nedělejte z dětí střed vesmíru. Nemusíte se vidět s rodiči jejich kamarádů každý den a ještě je o víkendu zvát na dětský mejdan. Domluvte se s ratolestmi „na férovku“. Třikrát týdně jejich kamarádi, třikrát vaši. Tímto přístupem je naučíte samostatnosti a také respektu nejen k vašim zájmům, ale i k zájmům ostatních. Fajn jsou kroužky. Má vaše dítě kamaráda, jehož rodiče zrovna nemusíte? Zorganizujte společné přihlášení obou dětí třeba na gymnastiku a v době jejího konání si dělejte, co je libo. Třeba si jen zalezte někam do kavárny, vezměte knížku a hodinku si nerušeně čtěte…