17. března 2011
Je váš přítel občas bezdůvodně náladový a zamlklý? Několik statečných mužů přiznalo, co je dnem i nocí straší...
1 / 3

Mohlo by se zdát, že víc strachů mají ženy – často totiž řeší svou postavu, celulitidu, vrásky, obavy ze samoty, ze stáří, problémy s dětmi… Muži na tom nejsou jinak, jen své strachy neradi veřejně probírají. Vzpomeňte si, kolikrát denně si je s kamarádkami hezky otevřeně provětráte: „Holky, nemám v tom zadek?“,  „Nepřibrala jsem?“, „Nevypadám dnes ‚jetě‘?“ či „Myslíš, že si ještě někoho najdu?“ I to jsou témata, která bývají u žen na denním pořádku. Probírají se často a všude, ale málokdy slyšíte, že by se ve skupince mužů ozývalo například: „Je ta moje pleš už vidět?“, „Mám v tom pupek?“ „Kluci, nemám ho moc malého?“ nebo „Nejsem nějak moc chlupatý?“

Muži mívají tendenci nechávat si své obavy pro sebe možná proto, aby se neprovalila jejich zranitelnost a aby se nezesměšnili před ostatními. Bylo těžké najít několik odvážlivců, kteří se nebáli podělit se o svá trápení…

„JE MŮJ PENIS DOST VELKÝ?“

„Nesnáším nuda pláže. To, že s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo, je chabá útěcha pro nás, které příroda takovým mrňousem ‚obdařila‘. Pořád je kde srovnávat – ve sprchách, na záchodě. Víte, jak vypadají ti ostatní kašpárci? Nebo vlastně spíš kašpaři? A taky víte, že těm, co ho mají malého a jako já ještě podivně ohnutého, se ostatní jízlivě smějí. Kdyby to byli jen muži, tak se to dá vydržet. Pro mě asi není nic horšího než se před ženou poprvé svléknout. Musím přiznat, že jsem navenek velmi atraktivní – vysoký, štíhlý, hnědooký kluk. To se holkám líbí.

Než odložím trenýrky. Kdybych se možná uměl uvolnit a od svého strachu oprostit, tak bych to velké divadlo i zahrál. Neumím to ale od svých sedmnácti, kdy se mi spolužačka v posteli vysmála do očí a rozhlásila po celém gymplu, že ho mám jako malýho hříbečka. Mám zkrátka mindrák. A došlo to tak daleko, že místo navazování opravdových kontaktů udržuji jen vztahy virtuální – na chatu ženu nezklamu…“
Matěj, 29, koncipient

„MÁM PUPEK.“

„Proč mám neustálý mindrák ze svého břicha a stehen? Protože jsem měl už na střední škole přezdívku Koulař. Inklinuji k nervozitě a melancholii a nic mi neudělá líp, než velká zmrzlina nebo tabulka čokolády. A taky mám rád ženy. A vím, že ženy nesnáší oplácané muže. Pořád bojuji s nadváhou – cvičím, ale pak se přejím a mám výčitky, že se nebudu líbit. Až se zeptáte svého přítele, jestli jste ztloustla a on obrátí oči v sloup, buďte si jistá, že často ve skrytu duše moc dobře ví, jak se cítíte…“
David, 33, architekt

1 / 3