„Zatkli mě na trajektu.“
„Vraceli jsme se s partou kamarádů z dovolené v Anglii. Na trajektu z Doveru do Calais jsem chtěla utratit poslední libry, a tak jsem zašla do samoobsluhy. Přidala se ke mně kamarádka. Vzala jsem košík, prošla s ním celý obchod, ale nic se mi nelíbilo. Protáhla jsem se tedy kolem fronty u kasy – jenže jsem si nevšimla, že se v košíku povalují čokolády, které si tam strčila kamarádka. Uviděla jsem je, až když jsem košík odkládala. Otočila jsem se a podávala zboží pokladní, jenže ta mě chňapla za ruku a začala ječet, že jsem zlodějka! Ve Francii mi černí šerifové zakázali vystoupit z trajektu a kamarádku zadrželi taky. Zavřeli nás do kajuty a plavily jsme se zpátky do Doveru. Prý půjdeme na policii a čeká nás vyhoštění z Británie. Když trajekt dorazil k Doveru, šéf ochranky nám oznámil, že nás pustí. My ale neměly peníze na jízdenku do Calais! V přístavu jsme se naštěstí daly do řeči s řidičem českého autobusu, který souhlasil s tím, že dostane zaplaceno až v Čechách. Nakonec jsme doputovaly do Prahy s dvanáctihodinovým zpožděním a kamarádi nás u příjezdu vykoupili.“
– Monika, 26 let, zahradnice
„Odešla jsem polonahá.“
„Chodila jsem s Martinem necelý měsíc, když mi sám od sebe navrhl, že spolu vyrazíme po obchodech. Zatáhla jsem ho do svého nejoblíbenějšího butiku a snad hodinu jsem dělala Martinovi módní přehlídku. Pak jsem si konečně vybrala dvě sukně a jedny kalhoty, zaplatili jsme, vyšli jsme na ulici... A vtom jsem si uvědomila, že mě nějak divně studí stehna. Podívala jsem se dolů a zjistila, že kráčím po ulici jenom ve svetru a punčochách! Byly mi vidět kalhotky... Prostě děsivá ostuda. Došlo mi, že jsem svou vlastní sukni vrátila prodavačce s věcmi, které jsem si nevybrala. Nechala jsem Martina stát s taškami na ulici a letěla zpátky do butiku. Bylo mi tak strašně trapně, že jsem se pak vyplížila z nákupního centra jiným východem a mazala jsem domů. Martina to ale vůbec nerozhodilo, dokonce ani můj útěk ne. Odpoledne mi přinesl tašky a prohlásil, že příští víkend musíme zase nakupovat, protože ho to se mnou moc baví.“
– Veronika, 23 let, telefonistka
