V telefonu se ozývá kamarádčin uvzlykaný hlas. Opouští ji po sedmi letech manžel. Je vám jí TAK líto. Před půl rokem zemřel její otec. A je to jen pár měsíců, co vám plakala na rameni, že ji propustili z práce. Teď tohle! Víte, že jí musí být strašně. A že potřebuje pomoc. Pomoc, kterou byste tak ráda poskytla, ale nemáte potuchy jak. Uchlácholíte kamarádku z nejhoršího, ujistíte ji, že u vás vždy najde podporu. Pokládáte však telefon s pocitem, že vše, co jste řekla, bylo žalostně málo, že nic z toho na vyléčení duše nestačí. Toužíte udělat víc, ale máte pocit, že její bolest je mnohem větší, než dokážete unést. Dokonce se trochu začnete stydět za své vlastní štěstí. Váš život působí vedle její současné situace až směšně spokojeně.
Připadáte si jako rozmazlená princeznička, která se snaží poradit žebravému sirotku, jak přežít krutou zimu. Jenže: potřebujete vůbec stejné zkušenosti, abyste milovanému člověku pomohla v krizové situaci? Většina psychoterapeutů se shoduje, že sedmdesát procent klientů by do jejich ordinací vůbec nemuselo chodit, kdyby měli po ruce dobrého přítele, laskavé ucho nebo vlídné pohlazení.
Svým blízkým lidem, kteří se nacházejí v přetěžké životní situaci, pomoci můžete! To základní už totiž máte: máte je ráda. Mít druhého rád v dobrém i ve zlém, v jeho silách i jeho slabostech a s jeho úspěchy i nešikovnými volbami se jeví být jednou z nejmagičtějších schopností. Mít druhého ráda je jedním z nejmocnějších zdrojů vnitřní síly. Předešlý odstavec ve vás měl zahnat pochyby a vyburcovat elán a důvěru ve vaše vlastní schopnosti pomáhat druhým. Měl vás přesvědčit, že možná nebudete moci vést kamarádku k těm nejracionálnějším řešením, zato jí však můžete nabídnout něco, co u žádného odborníka najít nemůže. Něco, co v této chvíli potřebuje ze všeho nejvíc.
