Jedna moje známá prohlásila, že poté, co za ní přišel její osmnáctiletý syn s dotazem: „Nemáš nějakej vibrátor, nás už to s Petrou normálně nebaví,“ ji už nic nemůže překvapit. „Nejdřív mi spadla čelist – a pak jsem sáhla do tajného šuplíčku s tím, že si tu gumovou nestvůru musí nejdříve pořádně vyvařit...“ Vyvalila jsem na ni oči? „To že jsi udělala?“ „Neboj, nemělo to takový podtext, jak si myslíš. Byl to dárek, který jsem nikdy nepoužila. Takzvaně nevhodný dárek od nepravého člověka...“
Sama doma
Naše první setkání s vibrátory bývá pouze soukromé a dodnes jsou ženy, které si neumějí představit, že by jim při „hře“ asistoval muž. Což mi připomíná jeden trapný moment v mém životě. Kdysi jsem si vyhodila z kopýtka s jedním chlapcem, a tak nějak se mu to nepovedlo. Zkrátka: on byl, já se u aktu spíš nudila. A tak jsem se natáhla vedle něho a hrála si sama. Naivně jsem si myslela, že se mu to bude líbit, že ho to probudí a povzbudí.
Dostal hysterický záchvat, dodnes mi v uších zní jeho slova: „Máš tady chlapa a děláš si to sama!“ Dostatečné poučení, abych příště s něčím takovým vyrukovala pouze u prověřených milenců, o kterých jsem si byla jistá, že se nebudou bát experimentovat. Fakt je, že svého kamarádíčka „vibrátora“ můžeme partnerovi představit s klidnou duší, většinou jsou ochotni spolupracovat. Líbí se jim to. Ale představte si chlapa, který vám strká pod nos vakuovou pumpu! Nebo si přinese do postele náhražku pochvy se sacím účinkem a bude vás střídat... Muži se s tím, že jaksi nemohou nebo, ještě hůř, nemají s kým, moc nechlubí. Ale přesto si pomohou.
