Pracuji jako psycholožka, a kdykoliv dojde na sezení s klientem k tématu lhaní ve vztazích, padne nevyhnutelná otázka: „Proč vlastně lžeme?“ Popřípadě: „Jak poznám, že mi lže?“
Ale proč lžím a klamu věnujeme tolik pozornosti? Možná proto, že odmalička slýcháme, že lhát se nemá, ale pravdou je, že za život jsme se stihli stát oběťmi tolika lhářů, že bychom to ani nespočítali. Skutečnost, že nám zalže kolegyně v práci, ještě skousneme, ale že nám zalhal milovaný muž, dcera, nebo dokonce matka, to nás už zasáhne. Jak moc dokáže lež ovlivnit vztahy, které jsou pro nás tak důležité? A uvědomujeme si vůbec, jak často ji samy používáme?
Jen si vzpomeňte na své poslední rande nebo první schůzku se současným partnerem. Vážně jste o sobě celou dobu povídala nic než pravdu, anebo jste si tu a tam něco přibarvila, v něčem trochu přeháněla („Jasně že každé ráno běhám.“), jinde trochu ubrala („Na muže mám smůlu, měla jsem jen dva tři vztahy.“)?
Přehánění, či naopak podceňování reality jsou nejčastější typy lží, které nám pomáhají zvýšit si sebevědomí, zlepšit image nebo zabránit bolestivým střetům lidského ega s realitou. Navíc lži žen a mužů se velmi liší. Muži například o několik čísel nahoru zaokrouhlují počet sexuálních partnerek, zatímco ženy počet svých exmilenců s úsměvem zaokrouhlují směrem dolů. A když dojde na váhu, čísla se opět volně upravují dle potřeby i pohlaví! Věděla jste třeba, že ženy si na on-line seznamkách na sociálních sítích ubírají v průměru čtyři pět kilo, zatímco jejich protějšky si naopak přidávají pět až sedm centimetrů, a to do výšky?
