„Cpala jsem se červy.“
„Dvakrát jsem samovolně potratila. Průšvih. Potřetí mi tekly nervy, že o dítě přijdu znovu. Bylo léto a gynekoložka se mě zeptala, jestli věřím na babské rady. A jestli ano, ať se láduju červavými malinami. Červíci prý obsahují nějaký typ proteinu, který zárodku prospívá. I když se mi pusa kroutila odporem, poslušně jsem dlabala. A mimino jsem donosila! Dodnes netuším, jestli jsou maliny s larvami opravdu zdravé. Ať už za to ale vděčím čemukoliv, naše malá je na světě.“
Lenka, 27 let, úřednice
„Ukradla mu sperma.“
„Kamarádce v nemocnici doporučili, že by měla rok po gynekologické operaci otěhotnět. Tehdy sice byla bez partnera a ani s žádným žít nechtěla, ale rozhodla se přijít do jiného stavu tak jako tak. A protože vystudovala přírodovědu a věděla ledacos o genetice, vybírala si možného tatínka úplně vědecky! Občas jsem s ní šla po ulici a ona hodnotila chlapíky: ,Ten ne, mezírka mezi zuby je degenerativní vada. Tamten taky ne, krátkozrakost se dědí. Tenhle je celý rudý, to vypadá na vysoký tlak...’ Nakonec si touhle metodou opravdu vytypovala dárce z posledního, tedy odcházejícího ročníku. V ovulaci ho svedla a mimino se jí opravdu zadařilo! Nikdy se to nedozvěděl.“
Alžběta, 32 let, bioložka
„Vyzkoušela jsem léčitele.“
„V osmém týdnu těhotenství jsem potratila a o další mimino jsme se s Tomášem snažili marně. Na internetu jsem se dočetla, že mi tím možná tělo vzkazuje, že nežiju dost zdravě. Já ale nekouřím, na alkohol se ani nepodívám a chodím pravidelně běhat. Co dalšího bych pro sebe mohla udělat? A tak jsem vyrazila k léčitelce, kterou mi doporučila kolegyně. Paní nade mnou mávala virgulí, pouštěla mi relaxační hudbu a nechala mě půl hodiny ležet pod dřevěnou pyramidou, která mě prý dobije energií. Pak mi dala papír s dietou, díky níž prý zaručeně přijdu do jiného stavu. Za celé to čarování jsem jí musela dát tři a půl tisíce, ale uklidňovala jsem se: ,Jestli fakt otěhotním, peněz nelituju.’ Jenže za tři měsíce dodržování té příšerné diety jsem padla v tramvaji jak podťatá. Skončila jsem na kapačkách! Když mě pustili z nemocnice, domluvili jsme se s Tomášem, že je nám spolu dobře i samotným a že to necháme takhle být. A jakmile jsem dítě pustila z hlavy, do dvou měsíců jsem byla v tom!“
Martina, 29 let, dispečerka
