Emoce jsou nevyzpytatelná veličina, a tak se může stát, že když si přečtete následující věty, zjistíte, že vám nejsou tak neznámé. Zkrátka už jste je řekla. A ne jednu... A ne jednou... Nepropadejte panice, není potřeba utíkat se hned omlouvat a vysvětlovat. Co byste ovšem určitě měla, je vzít si z nich ponaučení. Muži nejsou tak sebevědomí, jak si myslíte, a zesměšňovat je, shazovat nebo ustavičně kritizovat znamená koledovat si o rozchod. Stokrát si dobře rozmyslete, jestli ještě někdy řeknete:
1. „Kdybys byl chlap, tak bys...“
Jde o nefalšovaný útok na samotné základy jeho sebevědomí. Věta, která vypadá nenápadně, je ve skutečnosti dost ponižující. Kromě toho patří mezi manipulativní výroky – naznačujete dotyčnému, že pokud neudělá něco, co vy chcete, nebude ve vašich očích dost mužný. Výsledek? Slabší povahy podlehnou a přizpůsobí se vašemu přání (uvnitř však narůstá pocit nespokojenosti), silnější celkem oprávněně vzplanou vzteky a rázně se pokusí vám vysvětlit, že chlap je především někdo, na koho takový nátlak neplatí.
2. „Tohle by můj ex nikdy neudělal.“
Ruku na srdce. Také by se vám špatně poslouchaly poznámky typu: „To Eliška, ta měla skoro pořád dobrou náladu.“ nebo „Když jsem žil s Lídou, žádné vážnější problémy jsme ve vztahu neměli.“ Kdyby byl váš „ex“ tak senzační, přece byste s ním buď ještě žila, nebo se alespoň snažila ho získat zpátky. Předhazovat jeho lepší vlastnosti vytržené z kontextu současnému partnerovi je nefér. Taky by si mohl sbalit věci se slovy: „Tak mu zavolej, když já ti nejsem dost dobrej.“
Náš tip: Neříkejte ani nic ve smyslu: „Kdybych bývala tehdy zůstala s Fandou...“, „Měli jsme se s Rudou brát, ale bohužel to nevyšlo...“, „Tomáš mě naučil vychutnávat si sex...“ apod.
