Mnozí si servírují silnější a mnohdy i životu nebezpečné sexuální kafe.
Sexualita je základní vitální síla, která roztáčí kolo života. Je většinou úzce propojena s odměnou v podobě slasti, orgasmu. Mnozí však mají erotickou slast propojenou s bolestí. Už dávní myslitelé jako například Aristoteles, Bentham, Spinoza či Descartes se často zamýšleli nad hranicí, která odděluje bolest od rozkoše, a docházeli k závěru, že jsou součástí, nebo opačnými póly jednoho kontinua.
Sigmund Freud přišel v eseji Mimo princip slasti z roku 1920 s teorií o dvou protikladných pudech, tvořících základní principy našeho vědomí. Eros je pud života, čerpající energii ze sexuality, zatímco thanatos je pud smrti a sebezničení. Za normálních okolností se tyhle dva pudy v člověku udržují navzájem v rovnováze. Pokud se ale thanatos vymkne kontrole a ovládne eros, začne si člověk spojovat sex se záhubou. Když toto téma vzali do rukou vědci a začali měřit a zkoumat, co se při prožívání těchto dvou stavů v těle a v mozku děje, ukázalo se, že bolest a rozkoš mají k sobě chemicky a neurologicky skutečně blízko.
BEZ KYSLÍKU
Píše se rok 1791. Pražský rodák a známý hudební skladatel František Kočvara se na konci života stěhuje do Londýna. Tam se mimo jiné schází s prostitutkou Susann Hill. Je mu něco málo přes šedesát a jeho erekce už není zdaleka taková, jakou by si ji představoval. Skladatel se tedy během sexuálního aktu přiváže za krk ke dveřím a chudák Susann po chvíli zjišťuje, že souloží s mrtvolou. (Byla poté podezřelá z vraždy, ale soud jí nakonec uvěřil, že to celé bylo jinak.)
Londýn, rok 1994. Sekretářka Stephena Milligana, britského konzervativního politika, ho nachází mrtvého v pracovně. Muž je nahý, sedí připoutaný v křesle, má na sobě jen ponožky a na hlavě igelitový sáček. V krku zapasovanou mandarinku...
Sydney, rok 1997. Uklízečka v hotelu Ritz se marně pokouší dostat do pokoje 524. Dveře se jí podaří otevřít silou a prožívá šok. Vidí zpěváka kapely INXS Michaela Hutchence. Mrtvého. Policie jeho případ uzavřela jako sebevraždu. Nicméně na zemi se našel kožený pásek, na kterém Michael v podřepu visel za kliku. Podle lékařského ohledání prožil těsně před smrtí orgasmus...
Co mají všechny tyto tři případy společného? Všichni mrtví měli s největší pravděpodobností zálibu v sexuální praktice, které se odborně říká autoerotická asfyxie, AEA. Tu skrytě provozuje hodně lidí a jejich počínání bohužel často končí smrtí (ve Spojených státech takto odhadem každý rok zemře sto padesát až tisícovka lidí). Ti, kteří k přidušování během sexu tíhnou, používají různé metody – od škrcení šňůrami přes stisknutí krku, někteří si stahují tělo pevnými bandážemi, existují i případy, kdy se velice pevně zabalí do potravinové fólie jako mumie. Jiní si ucpávají nos či ústa třeba spodním prádlem, polštářem, nebo si zajistí nedostatečný přísun kyslíku tak, že na hlavu nasadí neprodyšný igelit či gumovou masku.
Proboha, co na tomto balancování na ostří nože může lidi vzrušovat, může vás napadnout. Odpověď není jednoznačná. Když se přidusíme, logicky snížíme přísun kyslíku do mozku, což vyvolá po chvíli stav změněného vědomí, ne nepodobný třeba stavům na některých drogách. Snížený přísun kyslíku do mozku prý dokáže až několikanásobně zesílit prožitek orgasmu. Někteří sexuologové mají za to, že sklon k AEA mívají osoby, které vyrůstaly pod taktovkou velmi přísných rodičů. Do jejich sexuality se pak promítne potřeba, aby je někdo dusil, ovládal. Další teorie tvrdí, že za zálibou v sebedušení je kompenzace pocitu viny z masturbace, nebo pouhá touha po nebezpečí, něco jako třeba adrenalinové sporty. Riziko doplněné sexuálními podněty je vlastně rande se smrtí, ze kterého se aktér už nemusí vrátit.
