Občas už ji to vážně unavuje. „Ze všech večírků odcházíme s posledními. Martin tlachá o nesmyslech s lidmi, které ani pořádně nezná, zatímco mě akce se spoustou cizích lidí otravují,“ líčí třicetiletá překladatelka Eliška.
„Na dovolené se pořád dává s někým do řeči. Na pláži třeba domluví večerní grilování s lidmi, kteří mají deku vedle nás. Skoro nikdy spolu nejsme sami. Na začátku mě to bavilo, ale teď už začínám trochu pochybovat.“ Taky vám drahý něčím vytrvale brnká na nervy?
Myslíte, že byste k sobě potřebovala spíš někoho, kdo není takový bordelář, puntičkář nebo škrt? Ale co když je to právě naopak a partner vám život obohacuje – a dokonce právě těmi svými vrtochy. Zkuste se na jeho údajné chyby a na váš vztah podívat jinýma očima.
Je to mimozemšťan!
Když jste se seznámili, možná vás na něm přitahovala právě jeho jinakost. „Ve vztazích často chceme, aby partner byl to, co nejsme,“ vysvětluje americká psychiatrička a spisovatelka Julie Hollandová v knize Náladové&protivné (vydala Grada). „Určité chování u druhých je ozvěnou dávných, potlačených částí nás samých.“ Co to znamená?
V dětství jste se nejspíš postupně měnila tak, aby s vámi dospělí byli spokojení. Třeba jste se pod jejich vlivem naučila skrývat svoje potřeby, neprojevovat prudké emoce… A pak najednou v dospělosti potkáte muže, který se projevuje jako uragán.
Emoce z něj tryskají, okamžitě vám vyklopí všechno, co zrovna cítí. Jako bytost z jiné planety, která vás očarovala. Aniž byste si to rozumem zdůvodnila, podvědomě cítíte, že vás dokonale doplňuje. Jenže jakmile počáteční zamilovanost vyprchá, jeho jinakost vás začne štvát.
„Uvědomujeme si, že člověk, za kterého jsme se vdaly nebo se k němu jinak připoutaly, je úplně jiný než my, a že se musí změnit, nebo budeme nuceny něco udělat,“ popisuje Julie Hollandová, expertka přes ženskou duši a vztahy. Co s tím? Když vás partner najednou něčím rozčiluje nebo znervózňuje, vyplatí se odpoutat soustředění od jeho chyb, nepřemýšlet o rozchodu. Místo toho se otočte a podívejte se sama na sebe.