28. května 2016
Proč přibývá párů, kde žena je hlavním finančním tahounem, a za jakých podmínek taková láska může vydržet, pátrala Michaela Klevisová.
1 / 3

Už když Tereza začínala chodit s Martinem, vydělávala dvakrát víc než on, a vůbec jí to nevadilo. „Od začátku jsem na všechny naše aktivity přispívala větším dílem. Martin sice nechtěl, abych za něj platila třeba dovolenou, jenže já se nehodlala omezovat jen proto, že jemu výdělky svatebního fotografa luxusní pobyty u moře prostě nedovolují,“ svěřuje se šestatřicetiletá manažerka, která si se svým drahým prohodila tradiční role.

„Aby to bylo spravedlivé, on víc než já pečuje o domácnost. Mně vyhovuje vědomí, že na něm nejsem závislá. Kdybychom se náhodou rozešli, moje životní úroveň neklesne, spíš naopak – vlastně mi zbude víc peněz jen pro moji potřebu,“ směje se Tereza.

Jenže v poslední době ji přece jen něco štve: „Martin zlenivěl. Skoro se přestal snažit získávat nové zakázky, protože ví, že já nás oba uživím. Navíc se nemůžeme shodnout, co bude dál, až si spolu pořídíme dítě. Kdybych totiž přestala pracovat, nevyjdeme s penězi, a jemu se na rodičovskou nechce. Dokonce navrhl, abych si to v zaměstnání zařídila tak, že bych měla volnou pracovní dobu nebo home office a mohla se starat o potomka a současně dál vydělávat!“

Možná i vy nebo vaše kamarádka zažíváte něco podobného. Mimochodem, z celosvětového průzkumu poradenské společnosti PwC totiž vyplynulo, že 65 % žen ve věku dvacet až šestatřicet let vydělává stejně nebo víc než jejich mužská polovička. Přibývá vztahů, ve kterých žena nosí do hnízda skolené mamuty, zatímco muž udržuje domácí oheň. Čím to je a na co si dát pozor, aby vám role živitelky nezhořkla?

1 / 3